Liang Siao-eng, patří ke střední generaci významných pekinských spisovatelů a publikuje nepřetritě od 80. let minulého století. Je autorem mnoha románů, povídek, divadelních her a televizních scénářů. Píe také poezii. Co si tedy myslí Liang Siao-eng o moderní čínské literatuře?
"Větina západní literatury 18. a 19. století, to byla humanistická literatura. Spisovatelé hledali náměty v realném ivotě a jejich díla byla odrazem aktuálního stavu společnosti. Posláním literatury bylo vyprovokovat kritiku tehdejích poměru a jejich změnu. Humanistická literatura Západu měla obrovský vliv na společenství svých zemí. Později, více méně ve 20. století se literatura změnila a začala se zaměřovat spíe na individuální svět človeka. Obracela svou pozornost k takovým osobním problémům jednotlivce jako je láska, těstí a lidské potřeby, dokonce zabrousila i do psychologie."
"Čína je jiná. Literární produkce po roce 1949 a také po roce 1976 je politická literatura velice podobná západní literatuře před 200 léty. Lidé na Západě by si mohli myslet, e 'číntí spisovatelé se zabývají jenom společenskými problémy, proč tak zaostávají, vdyď my jsme tím proli před 200 léty?' Ale číntí spisovatele, mojí generace právě to dělají. To je ta éra ve které jsme ili. My nerozumíme Vaí západní literatuře sedět u kafe a mluvit o tom jak se nudíte my nejsme takoví."
Liang Siao-eng pokračuje: "Jedna miliarda třista milionů Číňanů je rozdělená na dvě části. Někteří z nich bohatnou a začínají se vzhlíet v západním spůsobu ivota a s tím větina společnosti nic nenadělá. Chtějí číst lehkou a zábavnou literaturu západního stylu. Take nová skupina spisovatelů píe právě pro ně."
"Ovem větina čínských spisovatelů stále píe 'humanistickou literaturu.' To platí také o mně, protoe převáně píu ve starém stylu. Ale problém je v tom, e větina Číňanů stále patří ke staré společnosti a ne kadý z nich čte romány. Upřimně řečeno, literatura o bolestech a problemech společnosti není určena pro ty, kteří trpí. Je psaná pro ty z první skupiny, aby věděli, co se děje dole a mohli pro to něco udělat. Jenome oni mají peníze, take mohou číst, co se jim líbí."
Na otázku jestli se spisovatelé mohou přenést ze 'staré' do 'nové' společnosti nebo Čína musí počkat na novou generaci spisovatelů?, Liang Siao-eng říká.
"Samořejmě, e spisovatel nemůe zůstat v jedné 'vychozené koleji' a nikdy z ní nevybočit. Napsal jsem dva absurdní romány a teď pracují na díle, které se jmenuje Bar u zlomeného srdce. Je to román o Číňanech středního věku. Tato věková kategorie se obvykle vyptává mladé generace, 'co vlastně chcete a kam kráčite?'Ale generace středního věku, zejména zbohatlíci si takovou otázku poloí jenom zřídka. A to je něco trochu jiného. Ale nemyslím si, e se někdy změním úplně. Nikdy nebudu psát o přáních a snech mladé generace. Nemůu se do jejich pocitů vít a ani to nepotřebuji. Myslím, e musíme počkat na novou generaci."
"Ale na druhé straně, v Číně mimořádně populární fenomén velmi mladých spisovatelů studentů středních a vysokých kol to není skutečná literatura. Musíme rozliovat mezi fenoménem vydavatelským a literárním. V případě mladičkých autorů jde o vydavatelské hity, o promylene marketingové tahy vydavatelů. To není literatura. To, co Čína potřebuje víc ne cokoliv jiného je představivost. Nevím proč, ale Číňanům, včetně spisovatelů, chybí představivost. A v tom si musíme udělat jasno."