V minulém pořadu jsem Vás zavedla do ekonomicky vzkvétajícího města Jang-čou, které leží ve východní Číně v místě, kde se Velký neboli Pekingsko-changčouský průplav protíná s Dlouhou řekou. Pozornost jsme věnovali zejména tamním obchodníkům, kteří vydělávali obrovské jmění na obchodu se solí. Jang-čouští solaři podporovali i umění, kterému se v Jang-čou velmi dařilo zvlášť v 18. století. Dneska se budeme věnovat spíše životu umělců, kteří se v Jang-čou v té době pohybovali.

Jang-čou vděčí svému kulturnímu rozvětu jednak obchodu se solí, ale do značné míry i císaři Čchien-lungovi (1736-1795), v pořadí třetímu panovníkovi mandžuské dynastie Čching a velkému milovníkovi umění. Právě on podnikl několik inspekčních cest na jih země a dvakrát se zastavil i v Jang-čou. Jeho očekávané návštěvy, které se vždycky připravovaly dva roky předem se staly impulzem pro velkolepou výstavbu města. A to všechno v režii jangčouských solařů, kteří si byli vědomí důležitosti císařské přízně. No a okázalý životní styl císařského dvoru se zalíbil i jangčouské komunitě.

Mezi velké mecenáše kultury v Jang-čou patřili bratři Ma Ťüe-kchuan a Ma Ťüe-lü. Byli to solaři, ale velmi vzdělaní a uhlazení pánové a významní bibliofilové. Žili v Záhradní vile na Zvonivé hůrce, se skvělou knihovnou a sbírkou starožitností. Spisy obou bratrů Ma, jež vyšli posmrtně jsou důležitým pramenem o životě všech významných osobností, které v Jang-čou tehdy pobývaly. Bratři Ma například pověřili historika Čchuan Cu-wanga, aby napsal stať o jejich rozsáhlé knihovně. Další historik jménem Li E zase na základě sungské poezie z knihovny bratří vypracoval pojednání pod názvem Události kompilované na základě sungské poezie.

Jak vypadaly takové literární dýchánky v Jang-čou? Dobový obrázek o tom ve své knize Jangčouské malované bárky podává jeden z jangčouských vzdělancú, Li Tou. Knížkou, ve které se rozepisuje o osobnostech kulturního a společenského života 18. století v Jang-čou a ve které popisuje zábavné čtvrti města, jeho chrámy a zahrady vešel do literárního světa. Zde je několik řádek v českém překladu Lucie Olivové.

"Nejzdařilejší literární setkání v Jang-čou se odehrávala v Záhradní vile na Zvonivé hůrce bratrů Ma, ale i v Zahradě mladých bambusů rodu Čcheng nebo v Zahradě zahálky pana Čenga. Po celé zahradě se rozestavěly stolky na psaní. Na každém ležely dva štětce, kostka tuše, třecí kámen, kapátko, čtyři listy papíru, rýmovník, konvička a miska na čaj, krabice s ovocem a další se zákusky. Jakmile byly básně napsány, byly okamžitě odeslány do tiskárny k vyrytí. Tři dny trvalo, než byly vyryty a vytištěny. Den poté už po městě roznášeli výtisky darem. Na všech setkáních bylo k mání množství drahého a chutného vína a lahůdek, aby se mohly celý den skládat básně."

Jiný významný jang-čouský solař Ťiang Čchun zval k sobě spisovatele z daleka a ze široka. Sám byl uznávaným básníkem a měl kontakty s významnými vzdělanci té doby. Byl velkým obdivovatelem divadla a ve svém domě si vydržoval hned dva divadelní soubory.

Ovšem nebyli to jenom literáti, sponzorovaní místními boháči, kteří našli v Jang-čou poklidnou a tvůrčí atmosféru.

Pod pojem jangčouská kultura 18. století patří nejenom lietrární tvorba, ale například i malířství nebo kaligrafie. Tzv. jangčouska malířská škola – novátorský způsob zobrazení květinových zátiší podstatným způsobem ovlivnil vývoj moderního čínského umění a estetiky. Do jangčouské malířské školy patří celá plejáda jmen malířů-vzdělanců.

Úpadek města přineslo v roce 1830 zrušení zdějšího solného komisariátu. Jang-čou přišlo o zdroj svých ekonomických příjmů. Extravagantní život města a kulturní dění v něm začalo pomalu upadat. Konečný sestup města přivodilo zpustošení celé oblasti Ťiang-nanu tchajpinským povstáním (1853-1862) a take prohlášení sousedního Čen-ťiangu otevřeným přístavem v roce 1861.