Nevíte náhodou, co je za nejčtenějí časopis v Číně? Není to Vogue ani Esquire, ale časopis „Čtenář", který z obrovského mnoství periodik vévodí zájmu čínských čtenářů. Nevychází v Pekingu ani v anghaji. Jeho redakční tým sedí v Lančou - hlavním městě západočínské provincie Kansu - vzdáleném od zmíněných dvou metropol kolem 2000 kilometrů. Větina Číňanů těnto časopis četla nebo alespoň o něm slyela. Je to čtvrtý nejlépe se prodávající časopis na světě. Oběh dubnového čísla z letoního roku dosáhl deset milionů výtisku a předčil takové časopisy jako Time, National Geographic a Reader' s Digest.
V roce 2004 tento magazin vstoupil i na severoamerický trh, kde se nákladem 5000 kopií vydává pro etnické Číňany, ijící v Kanadě a ve Spojených státech. Navíc časopis vychází také v ujgurtině a slepeckém, Braillově písmu.
Co se skrývá za čtenářským úspěchem tohoto cenové přístupného časopisu? Jeho éfredaktor tvrdí, e výběr materiálů provádějí velmi pečlivě a soustředí se předevím na pravdivé příběhy, vyvolávající dobré pocity. Jejich devizou je poskytnout čtenáři materiály o optimistických stránkách ivota a útočitě před chaosem reálného světa a dávat lidem naději.
Redakční rada se rozhodně vyhýbá bombastickým fotozáběrům a materiálům bulvárního typu, co je dosti běné pro větinu čínských časopisů.
Ve srovnání s časopisy jako Vogue, Esquire nebo Zdraví muů je časopis Čtenář svým vzhledem velmi jednoduchý a vychází černobílé. Zatímco větina časopisů o ivotním stylu stojí v Číně kolem 20 čínských juanů (asi 2,5 USD) nebo víc, časopis Čtenář lze pořídit za 3 čínské juany, co je asi 37 centů.
Přes velký úspěch, tento časopis rozhodně „neusnul na vavřínech" a nemá sklony k sebeuspokojení. Jeho vedení se domnívá, e stále mají velký potenciál v malých městech a ve kolách, ale také na zahraničním trhu.
Časopis Čtenář byl kritizován pro svou „maloburoáznost" ovem efredaktor si myslí, e právě proto má takový úspěch. Jeho původní název byl Reader's Digest jako jeho americký kolega. Ovem tyto dva časopisy neměly nic společného
Historie jeho vzniku sahá do roku 1980. Tehdy Vydavatelský lidový dům (People' s Publishing House) v západočínské provincii Kansu bojoval o přeití a tak se rozhodl vydávat časopis. Právě skončila „kulturní revoluce" a vydavatelský sektor časopisů, tak jako větina odvětví v Číně, hledaly svou tvář. No a Čínané zase hladověli po četbě.
Kdy se bývalé vedení vydavatelství probíralo horami časopisů v knihovnách a hledalo nějaký nápad pro nový časopis, narazilo na čínskou verzi amerického magazínu Reader' s Digest, vycházejícího v Hongkongu, ale jeho distribuce nebyla povolená na čínské pevnině. Bylo to přesně to, co potřebovali. Nový časopis dokonce dostal i stejný název, netue, e poruují autorská práva amerického vydání.
Filozofie redakční rady byla vyhýbat se přímým politickým nebo společnským komentářům a klást důraz spíe na povznáející příběhy o lásce a úspěchu. Jeho první vydání mělo 15 tisíc výtisků. U druhého čísla vyskočil počet předplatitelů na 50 tisíc a třetí číslo dosáhlo 120 tisíc skalních zájemců.
V roce 1982 vak americký časopis Reader' s Digest upozornil čínského vydavatele na poruování autorských práv a poádal o zastavení vydávání. Koncepce ochrany autorských práv byla v té době v Číně velmi slabá a čínská strana povaovala poadavek ze strany Američanů za nespravedlivý. Toto přetahování trvalo celých deset let. Kdy se Čína v roce 1992 připojila k „Dohodě z Bernu" případ se stále nevyřeil. A kdy Američané pohrozili alobou, název čínského časopisu se změnil na Reader, tedy Čtenář.