Zatímco na čínské dezové scéně vyrůsta nova generace dezistů, v Pekingu a anghaji dochází k oivení mnoha hudebních stylů z minulého století.
"Kdy překročíte práh klubu Big Easy, u nejste v Číně. Octnete se v New Orleansu", říká Mary Monitto, majitelka největí dezové selosti v čínské metropoli. Dřevěnou verandou lemovaný noční klub do posledních detailů připomíná louisianskou architekturu. Pro mnohé hudební nadence je to místo, kde se přenesou do různých dezových období, počínaje érou prvních dezových dní, ovlivněných před sto lety ragtimem a dixielandu 20. let minulého století, který je teď populární v Pekingu a v Tokiu.
Mary Monitto, je ena která stála u zrodu první dezové kolonie v Pekingu. S generací čínských dezmenů byla schopna vytvořit dezovou skupinu Big Easy Band, v čele které stale stojí americký dezový zpěvák, jen v dezovém baru Big Easy udruje atmosféru muziky z New Orleans.
Jejich produkce se nese ve stylu kulturní demokracie prvních dezových začátku ve Spojených státech, kdy si na jěviti mohl zanotovat kadý, kdo má chu. To platí take v klubu Big Easy.
Dez si velice rychle nael své fanouky v Pekingu a tóny západního dezu se ve starých starých uličkách a bludii moderních novostaveb čínské metropole prolínají s východní kulturou.
Pro největí čínské město anghaj by bylo přirozené, kdyby se obnovila jeho davná sláva největí dezové metropole Orientu. V pekingské skupině Big Easy Band zpívá anghajský dezista Jao Ji-sin, který pendluje mezi oběma městy. Kdy s Big Easy Bandem začne zpívat "As Time Goes By" (Jak plyne čas) mizí vechna barevnost kolem a návtěvníci se ocitnou v černobílem filmu 40. let minulého století, jako v nočním baru Casablanca.
S písní Billie Holidayové "Easy Living" (Lehký ivot) se nálada v baru přenese do pop-dezové kavárny 20. let 20. století v Paříi nebo New Orleansu. Jao Ji-sinova interpretace písně Billie Holidayové je natolik sugestivní, e začnete přemítat jestli tato americká dezová hvězda se nepřevtělila do čínské podoby.
Jao Si-jin pochytil západní styl interpretace jětě v dětství, kdy jako dítě posluchal dez z babiččina gramafonu. Babička ila v anghaji a byla velkým fandou veho druhů dezu a západní hudby. Milovala dixieland a chodila tančit do anghajského hotelu "Mír".
Ale během tzv. kulturní revoluce (1966-76), kdy vechno od amerického dezu po čínskou palácovou hudbu bylo nálepkováno jako "kontrarevoluční" a zakázáno, Jaova rodina musela gramofón a vechny nahrávky ukrýt. V anghaji Rudé gardy v té době braly útokem ulice anghaje a ničily vechno, co bylo tzv. kontrarevoluční, včetně hudebních nástrojů a fonografů.