Na jižním okraji Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang na severozápadě Číny leží Tarimská pánev, největší čínská vnitřní proláklina. V dávné minulosti bzla domovem 36 nezávislých městských států. Jak se poušť zvětšovala, všechna království postupně mizela pod písečnými dunami pouště Taklamakan, jenž na některých místech sahají do výšky 250 metrů. Království Loulan, s poeticky znějícím názvem, význam kterého nelze přeložit, bylo jedno z těch, které prohrálo svůj boj s přírodou a asi 1400 let dozadu zmizelo nenávratně pod nánosem písků.

Jeho zbytky můžeme dnes najít na západním břěhu jezera Lop Nur. Ve starověku to byla obrovská vodní plocha. V dnešních dnech je Lop Nur vyschlý prostor a jenom jeho název evokuje, že to bylo jezero.

Zmínky o království Loulan v největších historických dílech čínskych i západních jsou staré více než 1600 let. Vzniklo ve 2. století p.n.l. a rozlohou asi 300 tisíc kilometrů čtverečních se na východě dotýkalo jiné, velice známé historické lokality v Číně Dunghuangu. Žilo v něm 14.000 obyvatel a jako důležitá dopravní tepna na staroslávné Hedvábné cestě, království Loulan bylo obchodním uzlem, kudy procházely velbloudí karavány s exotickým zbožím nejrůznější provenience tehdejšího světa. Návštěvníci a obchodní karavány přijížděly až z dalekého Středomoří.

Království Loulan bylo na výsluní dějin kolem 500 let. Až v 5. století našeho letopočtu najednou všechny zmínky z historických análů a pramenů o něm zmizely. Vytratily se bez stopy jako pouštní fatamorgána. Kam zmizelo bohaté a vzkvétající království, zůstalo jednou z nějvětších historických zahad.

Na počátku 20. století pískem spoklnuté království na březích jezera Lop Nur úplně náhodou objevil švédský výzkumník a dobrodruh jménem Sven Hedin. Byla to senzace a vyvolala „archeologickou horečku". Do pouště Taklamakan začali z celého světa proudit davy archeologů, historiků a výzkumníků. Jejich zásluhou uzřely světlo světa další zbytky ztraceného království, včetně mincí, dřevěných sošek, zbytků hedvábí, lakovaných a meděných ozdob. Našlo se i množství dokumentů a nádherné fresky. Vzácné nálezy poodhalily roušku tajemství starověkého království a jeho úžasné kultury a historie.

Přesto hodně toho zůstalo skrytého. Z hlubokého písku na ploše asi 100 tisíc čtverečních metrů stále vyčnívají zbytky městských hradeb, obytných stavění, paláců, chrámů, svatyň a věží a kolem se povalují polorozpadlé trámy a sloupy.

Na východě polozbořeného města zcela určitě nelze přehlédnout poměrně zachovalou, deset metrů vysokou dřevěnou buddhistickou pagodu.

V centru města je řada stavění z vepřovic, obklopená dřevěnými sloupy. Některé kmeny jsou 5 až 6 metrů dlouhé. V základech některých domů jsou stále viditelné stopy rudé barvy. Právě tady bylo objeveno velké množství dokumentů, většinou úřední záznamy. Na základě toho se usuzuje, že to byla jakási administrativní budovy.

Mnohem skromnějí vypadají obydlí prostých obyvatel na západní a jižní straně města, poslepovány ze slámy a bláta.

Vyschlý vodní příkop - kterým kdysi protékala voda - protínající centrum města byl podle archeologů propojen s několika koryty řek za městem a byl hlavním vodním zdrojem Loulanu.

Možná Vás bude zajímat, odkud se vzaly všechny ty dřevěné sloupy a trámy, když kolem je jenom rozlehlá poušť. Hodně nám napoví fakt, že tudy jednou protékala řeka. Za hradbami města jsou zbytky toho, co kdysi byly bohaté lesy. Vyschlá, mrtvá torza stromů tady stojí přes dva tisíce let. Vypovídají o tom, že táto oáza, před 1500 lety plná vody, zelěně a vibrujícího života se najednou proměnila v moře písku a smrt.

Tajemství zahalující starobylé království zůstává nadále předmětem záujmu historiků a archeologů. Není pochyb o tom, že rozpadlé království Loulan je také úžasnou destinací pro turisty, kteří si libují v historii i dobrodružství.