Mandžuové kterých je v současnosti v Číně asi 12 milionů a tvoří druhou největší národnostní skupinu stáli u zrodu poslední čínské dynastie Čching, která v Číně vládla do roku 1911. V dnešním pořadu Čínská kultura se spolu podíváme do vůbec prvního hlavního města Mandžuů. Vítám Vás u přijímačů.

Historická lokalita Hetu Ala je první hlavní město poslední čínské feudální dynastie Čching, která vládla v letech 1644 – 1911. Nachází se ve městě Fušun, v okresu Sinbin, v provincii Liaoning, na severovýchodě Číny. Je také rodištěm mandžuského kmenového vůdce Nurhačiho, který v roce 1616 založil stát Pozdní Ťin, předchůdce dynastie Čching. Později byli Mandžuové povolání mingskými panovníky do Číny k potlačení rolnického povstání. Tehdy obsadili Peking, který se stal hlavním městem poslední čínské feudální dynastie Čching, původem mandžuské.

Ovšem mi dneska budeme mluvit o jiném hlavním městě Mandžuů, o jejich prvním hlavním městě Hetu Ala. Jeho slávu pohřbila historie a ještě donedávna to byl zapomenutý kout, kam nejezdili žádní turisté. Hetu Ala je mandžuské slovo a znamená "hladký kopec." Celé město bylo postaveno na příkré vyvýšenině. Ale teď je vidět jenom šedivé cimbuří hradeb, zarostlých stromy a křovím. Na úpatí kopce je komplex tradičních cihlových staveb, které dneska slouží jako hotel a restaurace.

Většina starého města byla zničená a zmizela v hlubinách historie. Jeho současná rekonstrukce probíhá podle starých plánů. To, co zbylo ze starých budov a staré obranné zdi je mezi vznikající replikou města téměř bezcenné. Ale zachoval se napřiklad dům, ve kterém měl údajně svůj úřad Nurhačiho syn Abahai, který později přejmenoval dynastii Pozdní Ťin na Čching.

Nedotčena zůstala také studna. A není to ledajaka studna. Říká se, že ji vykopal sám Nurhači chán. Podle jedné legendy, právě tato studna má co dočinění s dynastií Čching. Říkalo se, že osud císařského dvoru dynastie Čching budou mít v rukou dvě ženy. Když tedy Nurhači kopal tuto studnu, našel kamen s nápisem kde stálo, že dvě ženy z rodu Jehenale budou stát u zrodu a pádu mandžuské říše dynastie Čching. Tato informace mu vyrazila dech a zakázal podobné sňatky. Ovšem Nurhačiho potomci nějak pozapomněli na jeho nařízení…A výsledek? Poslední čínská císařovna Cchi Si, která přivedla mandžuskou dynastii k neslavnému konci byla právě z rodu Jehenale.

Ovšem to všechno jsou lidové pověsti. Skutečnost je taková, že samotná Nurhačiho matka pocházela právě z rodiny Jehenale. Ovšem časy se změnily a nikdo nemohl v té době zachránit skomírající dynastii Čchingů.

Z prvního hlavního města dynastie Čching zůstaly jenom nepatrné zbytky staré zdi, které dneska pozorně chrání skleněná zeď.

Nurhačiho bývalé sídlo, postavené v typickém architektonickém stylu severovýchodní Číny je teď dobře zrekostruované. Je to tradiční přízemní budova se čtyřmi pokoji. Okna jsou dvojdílná, takže když je zima Mandžuové otevřou jenom jeho horní část, která je spojena s provázkem. Právě tento typ oken sebou Nurhači chán přivezl později do Šenjangu, hlavního města dnešní provincie Liaoning.

Asi největší pozornost přitahuje dětská kolébka, zavěšěna nad cihlovou postelí. Je to vlastně takový dřevěný košík, jaký lze na věnkově severovýchodné Číny vidět do dnešních dní.

Na dvoře Nurhačiho bývalé rezidence je pak velice podivný dřevěný kůl, na jehož vrcholku je upevněný velký talíř. Říká se mu Suolungan. Sloužil ke krmení Nurhačiho dobrodinců, ke krmení vran. Říká se totiž, že jednou v bitvě právě vrany zachránily život Nurhačiho chána.

Ovšem historikové nabízejí jiné vysvětlení. Podle nich to demonstruje jeden z náboženských rozdílů mezi etnickými Čínany-Chany a Mandžui. Pro Číňany je vrána symbolem smrti a ďabla, ale Mandžuové ji uctívají jako posvátné zvíře. Podobné zařízení pro krmení vran je možné vidět také v prostorách císařských paláců v Pekingu a v Šenjangu.