Každý, kdo již viděl nějakou čínskou tušovou malbu, na které byl vyobrazen nějaký nesmrtelný nebo i úředník, si zajisté povšiml zajímavého předmětu, který drží některé postavy nebo i sochy v ruce. Stejný předmět lze nalézt i v mnoha čínských muzeích. Tento předmět má esovitý tvar, jeho hlavice vypadá jako cáry mraků, je poměrně dlouhý a s velkým držadlem. Jedná se o speciální žezlo, nazývané ruyi.

Jedna z nejvýznamnějších výstav těchto žezel se nalézá v císařském Zakázaném městě v Pekingu. Žezlo ruyi může být vyrobeno z mnoha rozličných materiálů od zlata, nefritu, jadeitu, křišťálu, achátu a korálu po různé druhy vzácných i méně vzácných dřev, kosti, bambus a mnohé další. Bývá velmi bohatě a velmi precizně zdobeno, že lze někdy až cítit úzkostlivost umělce, s jakou onen materiál opracovával do podoby žezla. Bývá ostře vyřezáváno nebo naopak s nízkým reliéfem, prolamované a někdy vykládané stříbrem, zlatem a drahými kameny. Design může být jednoduchý nebo i velmi propracovaný, ale vždy bez výjimky symbolizuje zprávy o štěstí, přání dlouhověkosti a další šťastná znamení, jako například borovici s jeřábem, které představují dlouhý život plný energie nebo nesmrtelné, kteří přejí štěstí, fénixe s pivoňkou, které zase představují zdraví, štěstí a prosperitu a mnohé další podobné motivy.

O původu žezla ruyi se říká, že se zrodilo z obyčejného nástroje dříve běžně používaného téměř v každé čínské domácnosti , a to z obyčejného drbátka, kterým se každý bez námahy poškrábal, svědilo-li ho něco na těžko dostupných místech na vlastních zádech. Drbátko byla tyčka dlouhá zhruba 1 a půl stopy, jejíž jeden konec vypadal jako ruka s ohnutými prsty. Jelikož takovéto drbátko je velice pohodlné, používá se na mnoha místech v Číně dodnes. Jsou vyrobena většinou z běžného dřeva nebo bambusu a jelikož nejvíce je používali staří pánové, říká se mu lidově laotoule, což česky znamená radost starého muže.

Drbátko, které původně byla pouze pomůcka přinášející úlevu od svědění, se postupem času začala vyrábět z mnohem cennějších materiálů, tedy alespoň u těch, kteří si takový materiál mohli dovolit. I když díky tomu drbátko získávalo na ceně coby umělecké dílo, stále se udržovala jeho původní funkce, a to až do doby vlády poslední dynastie Qing, která nastoupila na trůn v roce 1644 a vládla až do pádu císařství v roce 1911. V této době se postupně přetvářela v pouze ozdobný předmět, který se začal nazývat ruyi, což znamená podle přání. Žezlo se stalo dekorativním předmětem, kterým vysocí úředníci dávali najevo svou službu císaři, proto tento název. Tímto způsobem se původní drbátko dostalo ve své pozměněné podobě až na stolek vedle lůžka samotného císaře v komnatách císařského paláce, do blízkosti císařského trůnu a na další velmi vznešená místa, aby se jeho krásou mohl kochat sám Syn Nebes a jeho početné manželky a konkubíny.

Při každé oslavě nebo významné události, jako je ustavení nového císaře, císařská svatba, oslava narozenin nebo při jiných palácových svátcích, se dvořané a vysocí úředníci předháněli v nákupech velice drahých žezel ruyi, aby věnovali celé sady těchto skvostných předmětů svému vládci jako dárek. Jako příklad uveďme oslavu 60. narozenin císaře Qianlonga roku 1700, kdy mu jeho ministři věnovali 60 žezel ruyi, velmi jemně propracovaných, ze zlata.

Obdobně se tak stalo na 60 narozeninách císařovny Cixi v roce 1894, která obdržela darem devět krát devět žezel ruyi. Číslo 81 představuje v čínském myšlení nekonečno nebo nesmrtelný dlouhý věk.

Kromě jiného používal císař žezlo ruyi jako ukazovátko, kterým si vybíral konkubínu z mnoha kandidátek. Na dívku, která ho nějakým způsobem zaujala a okouzlila, žezlem ukázal a ta se stala jeho vedlejší manželkou.

Jak jsme již uvedli, žezlo však nesloužilo jenom císaři, ale bylo dekorativním předmětem i vysokých úředníků. Císař mohl žezlo udělit svým ministrům nebo poddaným, kteří jím pak vyjadřovali svou oddanost císařskému dvoru.

Další velmi zajímavou a drahocennou sbírkou těchto předmětů je sbírka v rodišti