Na prahu III. tisíciletí představuje Čína nejlidnatější zemi světa. Se svou asi 1,3 miliardou obyvatel dosahuje okolo 22 % lidstva. Značné ekonomické úspěchy Číny, které se postupně začaly objevovat jako výsledek zavádění politiky reforem a otevřenosti od konce 70. let 20. stol., by také zcela jistě nemohly být možné bez pozitivních novodobých změn v systému čínského vzdělání. Nejde jistě o změny náhodné a nesystematické, vždyť Čína vždy přikládala velkou důležitost vzdělávání, počínaje již od dob Konfucia.

Základní model čínského životního stylu se silným sklonem k životu ve vícegenerační rodině vychází ze starých čínských kulturních tradic. Vyskytuje se, například ve srovnání s Evropou, mnoho kulturních odlišností Číňanů, které rovněž prostupují výchovou a vzděláváním. Mezi jinými je to vysoké cenění si vzdělanosti, pojetí vzdělání jako prostředku ke zdokonalení morálního charakteru a další.

Typického čínského dospělého člověka bychom mohli charakterizovat zvláště takovými mravně – vlastnostmi, jako jsou trpělivost, houževnatost, disciplinovanost, kolektivismus, vlastenectví, tendence k dobrým přátelským vztahům, ale i zdravým sebevědomím. Vyskytuje se názor, že čínský charakter je, v jistém smyslu, zformován vlivem čínského písemnictví.

Pokusíme-li se na úvod o malé srovnání, můžeme říci, že oproti českému pedagogickému myšlení, které bylo zvýrazněno teprve pracemi Komenského v 17. stol., se začalo čínské pedagogické myšlení formovat nesrovnatelně dříve, a to zhruba již 500 let před naším letopočtem, z větší části výsledkem významné pedagogické, „redaktorské" a publikační činnosti filozofa Kchunga, známého až teprve středověké Evropě v polatinštěné podobě jeho jména jako Konfucius.

Pokud jde o čínské snahy spolupracovat například s evropskou pedagogikou a poznávat její kořeny s cílem vhodné aplikace některých jejích prvků v čínských podmínkách, můžeme na tomto místě alespoň připomenout někdejšího čínského pedagoga, kterým byl Cai Yuanpei (Cchaj Jüan-pchej), v podstatě současník T.G. Masaryka. Z hlediska potřeby analytického pohledu na problematiku čínských středních škol můžeme například zvýraznit postavu čínského pedagoga, kterým byl Xu Teli (Ši Tche-li). V postavě dalšího významného pedagoga, jakým byl Huang Yanpei, nacházíme novodobého pedagogického vědce, dalo by se říci také současníka O. Chlupa.

Cchaj Jüan-pchej

Novodobými čínskými dějinami prolíná citlivá problematika Taiwanu. Důležitými principy v tomto směru se staly:

- Princip jedné Číny (platí ve vztahu k Taiwanu)

- Princip mírového sjednocení

- Princip jedna země dva systémy.

Důležitá je také skutečnost, že v Čínské lidové republice je taiwanská otázka pokládána za vnitřní záležitost Číny, jejíž řešení by mělo být dosaženo čínskými lidmi a nevyžaduje žádnou pomoc zahraničních sil. Připomínáme tyto skutečnosti i proto, že z rozdílnosti obou společenských systémů vyplývá i poněkud rozdílný školský systém na obou územích. V našem pořadu se zaměříme především na kontinentální Čínu, tedy na Čínskou lidovou republiku.