Největší čínská řeka Jang-c´ protéká provincií Si-chuan , městem Zhong-qing a vodním prostorem Tři soutěsky v provincii Hu-bei. Tentoto úsek řeky Jang-c´ dlouhý přes tisíc kilometrů je nazýván řekou Chuan-jiang. V dávných časech řeka Chuan-jiang byla hlavní říční cestou k dopravě zboží do provincie Si-chuan. V období dopravy dřevěnými loděmi , když lodě pluly proti proudu či střetly se s obtížemi plavby, lodníci často vodili lodě manuálními tažnými silami. Pro ladění kroků a dodání síly i odvahy lodníci sjednotili svůj pracovní postup zpíváním pracovních písní. Tyto zvláštní pracovní písně , které se zrodily podél řeky Chuan-jiang ,se čínsky říkají Chuan-jiang-hao-zi. Čínské ministerstvo kultury zařadilo koncem r. 2005 tyto zvláštní pracovní písně do seznamu první skupiny čínských nemateriálních kulturních dědictví.

Více než 80letý stařec Tao Peng se narodil v rodině lodníka na řece Chuan-jiang , od dětství žil na lodi. Proto často se vzpružil vroucími pracovními písněmi Chuan-jiang-hao-zi.

V září r. 1949 pan Tao Peng vstoupil zkouškou do dramatické odborné školy v městě Zhong-qing. Vedoucí vzdělávacího oddělení školy jménem Wang Yu povzbudil pana Tao Penga, aby zaváděl pracovní písně Chuan-jiang-hao-zi na jeviště. Později pan Tao Peng zpracoval a vytvořil suitu „ Pracovní písně lodníků na řece Chuan-jing", přitom uváděl ji na jeviště.

Pracovní písně chuan-jiang-hao-zi se zrodily a šířily spolu s říční dopravou a vytvořilo se jich několik deseti druhů a na tisíc pracovních písní. V jejich dlouhodobém šíření tyto pracovní písně také vstřebávaly melodie z mnoha lokálních hudebních druhů a lidové a divadelní pověsti a příběhy. Staly se písněmi opěvujícími život lidstva v historii.

S vývojem vědy a techniky dřevěné lodě – toto říční plavidlo dávno zmizely na řece Chuan-jiang, proto čím dál tím méně lidí dovede zpívat pracovní píně Chuan-jiang-hao-zi a je naléhavé jej chránit a zachovávat.

Lodník jménem Ou Zu-rong z okresu Tong-liang v městě Zhong-qing věnoval v r. 2007 asi 200 000 čínských jüanů na výrobu dosud největší dřevěné lodě na řece Jang-c´. Jeho otec byl v minulosti také lodníkem. Nyní jeho skutečným cílem výroby dřevěné lodě je postavit platformu pro pracovní písně Chuan-jiang-hao-zi a seznámit více lidí s nimi .

Po dokončení výroby této dřevěné lodě pan Tao Peng spolu s několika starými lodníky založil Zhogqingský svaz a umělecký soubor pracovních písní Chuan-jiang-hao-zi . Staří lodníci bezvýhradně předávali své písně a zpěvácné techniky mladým členům uměleckého souboru. Mladí studenti o tyto písně postupně mají velký zájem. Řekli :

„Pracovní písně Chuan-jiang-hao-zi představují čínské významné nemateriální kulturní dědictví. Jako mladí lidé , kteří rostli u řeky Jang-c´,musejí studovat vzácné kulturní bohatství zanechané starými předchůdci.

Na konci r. 2005 byly pracovní písně Chuan-jiang-hao-zi oficiálně zařazeny do seznamu první skupiny čínských nemateriálních kulturních dědictví.

Místopředseda Střediska pro ochrany nemateriálních kulturních dědictví v městě Zhong-qing pan Tan Xiao-bing řekl :

„Nyní se už dokončila první etapa činnosti záchrany a zpracování pracovních písní Chuan-jiang-hao-zi. Před námi stojí další úkol postavit jejich platformu a ve spojení s trhem a turistikou otevřet cestu k jejich šíření a rozvoji.