V beijingském Okrsku kulturního průmyslu č. 798, kde ambiciózní mladí umělci z celého světa nacházejí otevřené post-modernistické prostředí, se nachází rovněž nenápadné Knižní a umělecké studio Juxiang. Jeho majitelkou je Kong Dongmei, vnučka Mao Ce-tunga.

Bývá oblečená v černých šatech jednoduchého střihu a její krk zdobí dlouhý, karmínový šátek. Kong Dongmei je obrazem elegantní umělkyně. Ona je také dokladem tvrzení, podle kterého "Předseda Mao měl krásnou vnučku, která mu byla podobá a zdědila jeho pigmentové znaménko."

Kong se narodila v roce 1972 v Šanghaji. Nikdy sice dědu nepotkala, ale ví, že navrhl její jméno, Dongmei. „Dong" z jeho vlastního jména, a „Mei" podle jeho oblíbeného švestkového květu."

Mladá umělkyně uvedla: "Nikdy jsem nepoznala normální dětství. Život v dobře střeženém nádvoří domu udělal pro mě nemožným i zajít si přes ulici koupit zmrzlinu. V té době jsem žila s mou babičkou z otcovy strany, zatímco můj otec a matka pracovali v Beijingu. Když jsem onemocněla, zaměstnanci v domě na mě dohlíželi. Byly velmi přísní, a nedovolili by mi hrát si venku s ostatními dětmi." Kong je přesvědčena, že to bylo vlivem jejího dětství, které prožila v osamělosti, co ji nyní vede ke snaze sdílet krásu s ostatními. Zdá se, že je to její výraz touhy po rodinném zázemí.

Její rodiče ji přivezli do Beijingu až když měla začít chodit do školy v jejích šesti letech. Její matka i kultivovaný otec Kong měli vášeň pro umění a kulturu. "Moje matka vyrostla v Rusku a byla zvláště zamilovaná do evropského klasického umění. Dům byl plný knih a ona mě povzbuzovala, abych jich četla co nejvíce."

Literatura byla vždy mou nejvíce preferovanou uměleckou formou. Zdálo se mi jednou v mém mládí, že by bylo dobré si otevřít knihkupectví a nic nedělat po celý den jiného, než číst Hemingwaye, pít kávu a hrát si s mou kočku," řekla Kong. V roce 1992 vstoupila Kong na Pekingskou univerzitu letectví a kosmonautiky, kde se specializovala na anglickou a americkou literaturu.

Po absolvování Kong pracovala v nově vzniklé pojišťovně Taikang. Jako nováček prošla krátkodobými pracemi prakticky v každém oddělení této společnosti. Ačkoliv však pracovala v této společnosti dobře a pojišťovna se stala renomovanou firmou se stovkami zaměstnanců, brzy bylo jasné, že práce v pojišťovnictví není pro Kong životním cílem.

Pro uskutečňování svých plánů o sebenaplnění, Kong Dongmei odejela do Spojených států v roce 1997 k dalšímu studiu.

Po několika letech v USA začala Kong užívat klidného života, jaký nikdy před tím nepoznala. To jí dalo čas na přemýšlení o věcech, které ji nikdy dříve nenapadly. "Začala jsem prožívat zvláštní pocit odcizení při napodobování typického amerického měšťáckého života – chození do práce a z práce, vlastnictví domu, auta a placení účtů."

Jediným aspektem amerického života, který na ni udělal dojem, bylo vlastenectví, vštěpované mladší generaci jako součást její školní docházky. Všimla si, že studenti středních škol obecně vědí všechno o životě a zkušenostech všech bývalých prezidentů a projevují každoročně úctu k těm, kteří zemřeli. "Viděla jsem, že vlastenecké protiválečné filmy „udělaly dobře" pokladnám a byly populární mezi mladými lidmi. Napadlo mě, že by možná také mladí Číňané ocenili a vychutnali si klasickou rudou revoluční literaturu."

Tato introspekce napomohla Kong k rozhodnutí přestěhovat se, aby mohla sdílet dědictví čínských vlasteneckých klasiků, zvláště po přečtení pamětí své matky: "Můj otec Mao Ce-tung." Její matka odhalila mnoho detailů o jejím dědečkovi a celé rodině, které by sama jinak nepoznala. Za pozoruhodné bylo možno pokládat tři generace žen v klanu Mao: Babička He Zizhen, matka Li Min, a ona sama, která studovala v zahraničí. Rozhodla se pokračovat v matčině práci, v záznamu rodinné historie.

Po své návratu do Číny začala v Hongkongu, při návštěvě své rodiny a svých starých známých, připravovat podklady pro knihu. V roce 2001 založila v Beijingu Společnost knihkupectví Dongrun Juxiang, která se věnuje dlouhé historii rodu Mao a popularizaci čínských vlasteneckých mistrovských děl. V procesu svého rozsáhlého výzkumu získala Kong hluboké pochopení pro svého dědečka a rodinu. "Jedním z největších vlivů, jaký měl na mě můj dědeček, byla jeho víra v tom, že je možné nezdolně jít svou vlastní cestou, aby se vaše plány staly realitou a nikdy se nevzdávat."

Vzhledem k tomu, že publikovala bestsellery: „Můj děda Mao Ce-tung", babiččin příběh: „Mao Ce-tung a He Zizhen" a „Tyto dny změnily svět - Mao Ce-tungovy diskuse o diplomacii s Wang Hairong", stala se Kong úspěšnou podnikatelkou.

Zúčastnila se na Druhém multilaterárním hospodářském a obchodním fóru žen, kdy více než 300 žen - podnikatelek z pevninské Číny, Taiwanu, Hong Kongu a Macaa diskutovalo o možnostech spolupráce na cestě k překonání finanční krize, vytváření obchodních a pracovních příležitostí.

Kong Dongmei se volně pohybuje mezi klasickými a moderními uměleckými díly a po cestách z východu na západ. Vždy se snažila sledovat kroky svých předků ze svého vlastního pohledu. "Mám tak mnoho otázek k životě mého dědečka a babičky. Psaní těchto knih mi dává příležitost k přezkoumání těch příběhů a zkušeností. Je to způsob, jak se o nich dozvědět více a také jsou to osobní cesty k mým kořenům."