Milí přátelé . Teď seznámíme vás s čínským nemateriálním kulturním dědictvím. V Číně se stále šíří příběh o babičce Huangové, která žila za dynastie Yuan před více než 700 lety před naším letopočtem. Byla čínskou vynálezkyní techniky ručně spřádání a tkaní bavlněného plátna. Kvůli tomu se Šanghaj a jeho okolí staly centrem čínského textilního průmyslu. Dodnes v místě Wu-ni-jing - domovu babičky Huangové, se ještě uchovává její technika ručně spřádání a tkaní bavlněného plátna. Čínské ministerstvo kultury ji zařadilo na seznam první skupiny čínského nemateriálního kulturního dědictví. Nyní informuji vás o příběhu paní Kang Xin-qin, která je letitou tkadlenou poslední generace v místě Wu-ni-jing a nástupkyní techniky ručně spřádání a tkaní bavlněného plátna.

79letá stařena Kang Xin-qin je nástupkyní staré techniky ručně spřádání a tkaní bavlněného plátna, kterou vytvořila babička Huangová. Stařena Kangová každý den nedělá nic jiného než hlídat hrob babičky Huangové a učit mladé lidi technice spřádání a tkaní. Každý den chodí do muzea babičky Huangové, kde začíná s denní prácí. Vykládačka muzea Yang Li-ying je jednou z učnicí stařeny Kangové. Řekla: „Původně jsme neměli nic techniky, později se naučili od mámy Kangové. Všichni pracovníci v muzeu dovedou ručně tkát, bez této techniky se neobejdou".

Proč technika tkaní zanechaná babičkou Huangovou se šířila v tolik velkém rozsahu? To hlavně tkví v tom, že tato technika vytvořila velkou pracovní efektivnost , také tvořivě změnila konstrukci spřádacího kola a zvýšila na něm počet vřeten z jednoho na tři, tím to velice zesílilo výrobní výkonnost.

Tradičně se říká, že po vynálezu techniky spřádání a tkaní babička Huangová ji bezvýhradně učila vesničany v obci a jejím okolí. Tehdejší městys Song-jiang se stal důležitým místem na výrobu bavlněných tkanin v Číně. Obyvatelé v Šanghaji , jako rodáci babičky Huangové získali z její textilní techniky výhody, samozřejmě musejí rozvíjet tuto techniku a navázat na ni.

S rychlým rozvojem moderního textilního průmyslu se tradiční technika spřádání a tkaní zanechaná babičkou Huangovou kdysi dostala do úpadku. Avšak stařena Kang Xin-qing stále soudila, že tradiční řemeslo má svou zvláštní přitažlivost a je třeba nabádat ještět víc mladých lidí, aby se mu učilo. Škoda nynější situace je jiná. Paní Kang Xin-qing si stěžovala, že málo lidí je ochotné studovat tuto techniku , o níž se nezajímá.

K ochraně tohoto tradičního dědictví se profesor Zheng Tu-you z fakulty čínštiny Šanghajského institutu Fudan domníval, že povinnost chránit techniku ručně spřádání a tkaní v místě Wu-ni-jing musí spadat do celé společnosti. Všichni občané mají posilovat vědomí ochrany. Pro ochranu této techniky a navázání na ni je velmi důležité rozvíjet úsilovnou spolupráci v různých oblastech společnosti. Nejprvé vláda má věnovat velkou pozornost ochraně nemateriálního kulturního dědictví, uvědomit si její důležitý význam, zároveň učinit praktická opatření, zejména na rozšíření investic do výstavby hardwarových zařízení, například památníků a muzeí. Média mají také rozšiřovat propagaci s cílem posilovat vědomí občanů po ochraně kulturního dědictví. Navíc odborníci se mají zabývat zkoumáním a průzkumy a objevit duševní obsah dědictví techniky ručně spřádání a tkání zanechané babičkou Huangovou.