Autor této básně Qu Juan byl šlechticem tehdejšího vazalského státu Chu, byl vysokým úředníkem a často s králem Chu Huaiwangem diskutoval o státních záležitostech, podílel se na vypracování zákonů a přitom řídil zahraniční věci. Díky jeho úsilí se stát Chu zesílil. Bohužel vzhledem k neoblomnosti jeho povahy a pomluvám a vytlačování jinými ho král Chu Huaiwang postupně oddaloval. V roce 305 před naším letopočtem byl Qu Juan poslán do vyhnanství. V té době byl Qu Juan velmi smutný a začal s literární tvorbou. Báseň Li Sao je reprezentativní dílo z této doby.
Báseň Li Sao má bohatou náplň, romantickou představu a silné cítění. Autor učaroval nespočet lidí svým svérázným způsobem tvorby a ideologickou a uměleckou přitažlivostí. Přitom je tato báseň významná historická látka k seznámení s myšlením Qu Yuana a jeho životopisem.
Li Sao vypravuje životní zkušenosti básníka a jeho ambice. Jeho celoživotní neúnavný boj a tragický konec, to, že se obětoval pro realizaci svého myšlení odráželo ostrý rozpor mezi spravedlností a zlem uvnitř vládnoucí vrstvy státu Chu, odhalilo to temnou skutečnost a politickou krizi této země a vyjádřilo ducha básníka, který bojoval za stát a lid a nikdy se nevzdal. Známé verše z této básně: „Cesta hledání pravdy je dlouhá, budu ji neoblomně hledat a získám," je dodnes mravní zásada Číňanů.
Li Sao je obsažné dlouhé dílo a vyjadřuje bohaté myšlení. První část této básně se zabývá rodem básníka, jeho mravem, vzděláním a ambicemi, vzpomíná na jeho příběh o tom, že pomáhal králi ze státu Chu v reformách, byl pomlouván a poslán do vyhnanství, báseň vyjádřila jeho politické stanovisko nesledovat špatné příklady zlých lidí a pevnou důvěru, které nikdy nelitoval. Střední část básně Li Sao zobecnila zkušenosti a ponaučení o rozvoji a úpadku dynastií v historii, vysvětlila politické stanovisko, podle kterého je třeba získat schopné a ušlechtilé lidi do státních funkcí, a pak se objevil iluzorní svět, ve kterém jeho duše svobodně cestovala, což projevilo pevné úsilí o jeho ideu. Poslední část básně píše o tom, že jeho úsilí se nepodařilo uskutečnit, básník se obrátil k věštění a tím chtěl najít východisko, což projevuje náladu autora, který zamilovaně myslil na svou vlast. Autor žil v iluzi, díval se na svůj rodný domov, nakonec nevydržel, aby opustil svou vlast. V poslední chvíli se odhodlal a obětoval se za svou ideu sebevraždou.
Li Sao bylo nejzralejší dílo básníka Qu Juana, a také největší lyrická báseň ve staré Číně. První polovina této básně se věnuje realistickému vypravování, píše o svém ideálu zlepšit politiku a o neúspěších ve své snaze. Ve druhé části básně autor přidal podivuhodné iluze, letěl ve vzdušných prostorech za doprovodu větru, deště, hromů, blesků, mraků, měsíce a fénixe a draka. Na nebesích i na hluboké zemi usiloval o svůj ideál a nakonec se zklamal. Básník spojil dohromady přírodní jevy, historické osoby a legendy a vytvořil romantický umělecký obraz a dosáhl těsné kombinace obsahu a umělecké úrovně.
Qu Juan byl první velký vlastenecký básník v Číně, otevřel novou básnickou dobu, kdy se básně změnily ze sborového zpěvu v nezávislou tvorbu jednotlivce. Stal se tím zakladatelem tradice romantické básně v Číně. Způsob, kterým začal báseň tvořit, se stal jednou formou čínské literatury, která je nazývána „struktura Sao." „Struktura Sao obohatila pokladnici staročínské literatury.
