Mili ctenari meho blogu,

nejprve dovolte, abych se vam omluvila, ze dnes budete muset cist muj blog bez diakritiky. Doufam ale, ze duvod brzy pochopite a tuto nesnaze omluvite. Dnes vam ho totiz posilam primo z cest Vydala jsem se na cestu do provincie Shandong, v prekladu Vychodni hory. Tato provincie se nachazi jihovychodne od Pekingu a nachazi se zde mnoho zajimavych mist, ktera lze navstivit.

Se svymi prateli jsem se vydala na cesty vlakem, coz je mnohdy samo o sobe dobrodruzstvi. Vlak z Pekingu do stanice Taishan ve meste Taian prijel na minutu presne a my se vydali hledat autobusovou stanici, kde bychom nasedli na autobus do mesta Qufu.

Qufu je rodne mesto Konfucia, filosofa a pedagoga, ktery vytvoril hodnotovy, vydelavaci a filosoficky system, ktery je i v dnesni Cine staly platny.Prvni vec, ktera vas pro prijezdu do Qufu prekvapi, je malebnost mestecka. Temer zadne vyskove budovy, vsechny domy ve stylu stare architektury. Mnoho konskych povozu, ktere nabizeji moznost projet se po meste jen tak nebo se dostat z mista na misto.

Skoro polovinu obce tvori mista spojena s Konfuciem. At uz je to jeho rodne sidlo, jehoz architektura je ponekud odlisna od architektury nabozenskych staveb te doby. Navstivit muzete take konfuciansky chram, jehoz kopii si lze prohlednout v Pekingu nedaleko Lama teple. Misto v Qufu ma ale samozrejme uplne jinou atmosferu.

Podivat se take muzete i k hrobce Konfiucia a jeho rodiny. Hrbitov se nachazi asi 2 kilometry od stredu mesta. Na tomto miste se hodi trochu popsat cinske hrbitovy, ktere vypadaji jinak nez ty nase. Dnes uz se preferuje zpopelneni s ohledem na nedostatek mista, drive se ale pohrbivalo do zeme. Nekopaly se ale hluboke hroby. Ty byly pouze melke a vytvarely jakesi kopecky. Dnes, kdyz prochazite po pesinkach vyslapanych na hrbitovech, mijite jednu hromadu za druhou. Hrbitovy se navic nachazely daleko za mesty a vesnicemi, protoze Cinane se obavali zlych duchu.

Zmineny hrbitov v Qufu na vas pusobi spise jako park nez hrbitov. Vsude rostou stromy a kere, oblast lemuje zed se vstupnimi branami v cinskem stylu. Ostatne vetsina cinskych hrbitovu jsou spise parciky, dnes uz mnohdy vklinene do mest, nebot rozrustajici se aglomerace misto posledniho dpocinku zesnulych obklopuji.

Cele mestecko Qufu zvladnete projit za jeden den, krome zminenych tri mist se jedna spise o vesnici obehnanou zrekonstruovanymi hradbami. Kam tedy jeste vyrazit? No preci na Taishan, horu tyci se nad mestem Taian. Vysoka je asi tak jako nase Snezska, ale to prevyseni!

Jak se dostat na "kopec"? Jsou tu dve varianty. Ti akcnejsi mohou celou horu vyslapat (a ze se taci najdou - muj bratranec, mimochodem velky sportovec, takze me to ani moc neprekvapilo, ze se odhodlal vyslapnout si ten strmy kopec, zdolal cely Taishan za neco malo vice nez 3 hodiny).

Jinak se da nasednout na minibus, ktery vas vyveze asi do poloviny kopce. Pak simuzete sednout do lanovky a nechat se vyvest do vysky nad 1500 metru nad morem a pak uz se jen kochat krasami vrcholku hor kolem. Nic jineho bohuzel kvuli silnemuznecisteni neuvidite. A nebo se vydat slapat do kopce po svych.

Nechala jsem se premluvit, ze "prece nepatrim do skupiny zoufalcu, kteri se vyvezou lanovkou" a navic "Cinane stavi lanovky vsude, ale ve finale je to vzdycky tezka pohoda", a tak jsem zacala zdolavat schody. Vzhledem k tomu, ze prave pisu tento blog, tak je jasne, ze jsem prezila. Ale nutno rici, ze to nebyla vubec zadna legrace. Na vrchol jsem s vypetim vsech sil dorazila za vice nez tri hodiny, v dobe, kdy slunce uz davno zapadlo. Pri vyslapu poslednich stovek schodu jsem v me mysli zivila myslenku, ze dozajista musim vypustit dusi a ze moje bezvladne telo sezerou divoka zvirata.

Protoze jsem na vrcholek dorazila az pozde vecer, zadny vyhled se mi nenaskytl. K zamluvenemu hotelu to bylo jeste nekolik dalsich desitek, mozna stovek schodu do strmeho kopce na dalsi vrcholek sousedni hory. To uz jsme vzdali a rozhodli se najit misto, kam slozit hlavu behem nadchazejici noci. Podarilo se nam najit volny hotel, ovsem s tekouci vodou pouze po dobu dvou hodin vecer.

To by bylo ovsem tema na dalsi blog. Kazdopadne pohled, ktery se nam naskytl nadchazejici rano byl uchvatny. Jen skoda, ze jsme nemeli moznost dohlednout az na mesto lezici na upati hory Taishan.

Z ozarenych vrcholku Taishanu vas zdravi Ivana.