Tajemství podivných zástěr jsem po více než dvou letech odhalila! Asi bych se tím neměla chlubit, neboť tato skutečnost značí, že jsem tak dlouho dobu tápala vlastně zbytečně a odpověď na mou otázku byla celkem snadná a do jisté míry odvoditelná.

Ptáte se o co jde? Mnohokrát jsem budově rozhlasu potkala ženy, které na sobě měly velmi nevzhledné, jak samy říkají, šaty, podle mě obyčejné zástěry, růžové, oranžové, béžová barvy. Později jsem si všimla, že oněm ženám a dívkám nepostupně vzdouvá břicho a že jsou tedy těhotné. Po porodu nakonec všechny zástěru odložily.

Záhy jsem tedy pochopila, že zástěra má signalizovat, že je žena v jiném stavu. Protože všechno v Číně má nějaký důvod, vrtalo mi hlavou, jak to s těmi zástěrami je. Prodavačky a prodavači v obchodech mají stejnokroje. Stejně tak speciální oděvy nosí servírky a vrchní v restauracích. Pracovní úbory mají lékárníci, úředníci na poště. Zmíněné profese mají tento oděv nařízen nosit zaměstnavatelem a je součástí „štábní kultury", jak by řekl můj někdejší vysokoškolský učitel Martin Jeřábek.

Přemítala jsem tedy, zda si tuto nevzhlednou zástěru musí Číňanka obléct na základě rozhodnutí místních orgánů, zaměstnavatele, nebo se dokonce jedná o nařízení přímo plynoucí ze zákona. Vzhledem k tomu, že se v mnoha zemích mezi zákony občas připlete nějaké to bizardní nařízení, které lidem spíše život obtěžuje, než ho usnadňuje, nepředpokládám, že Čína je v tomto smyslu nějakou výjimkou (i když ty potvrzují pravidlo).

Na vědomí jsem vzala i druhou variantu. Totiž, že možná Číňanky oblékají tyto úbory zcela dobrovolně a za účelem, aby upozornily, že jsou těhotné a tím daly okolí na srozuměnou, že by se k nim mělo podle toho chovat – tedy nešťouchat do nich ve výtahu, v metru, netlačit se na ně při nastupování a vystupování z prostředků hromadné dopravy a nebo je nechat sednout v autobuse.

Nějakou dobu jsem nechala tuto hloubavou otázku u ledu. Ale v prosinci jsem nad ní začala opět dumat, to když mi kolegyně s radostí oznamovala, že je „v tom" a ukazovala mi svou novou růžovou zástěru. Pár dní na to přišla další kolegyně v béžové zástěře. „Taky těhotná?", byla první věc, která mě napadla. „Na internetu jsem četla, že to záření, které vysílají počítače, jsou nebezpečné i lidi obecně. Tak jsem si taky koupila tyto šaty a budu je nosit jako ochranu. Při jejich výrobě byly použity speciální kovové nitě, které odrážejí rentgenové záření, které vyzařuje počítač."

Aháááááá! Jak prozaické! Takže nastávající maminy brání svá ještě nenarozená mimča před nebezpečným zářením! Problém objasněn. Ale proč tak nevzhledné zástěry? Vždyť dnes už se maminky mohou oblékat velmi vkusně, do hezké módy, která šaty typu „pytel" dávno nepřipomíná. Inu, ještě je na čem zapracovat.

Z Pekingu vás zdraví Ivana.