Před časem jsem si všimla v metru, že jedna dívka měla na nose velké brýle, model, který se nosil u nás asi tak v osmdesátých letech. To byla první věc, která mě zarazila. Následně mě ale překvapilo ještě něco jiného. Zmíněná dívka v nich neměla dioptrická skla. Vlastně v nich neměla žádná skla. Jenom obroučky. Ač jsem se nad tím pozastavila, řekla jsem si, že se asi jedná o ojedinělou záležitost, nějaký úlet náctileté slečny.

Jaké bylo ale moje rozčarování, když jsem zjistila, že nosit brýle jen tak, je cool! Od mé příhody už uplynula nějaká doba a já na ulicích potkávám čím dál více obroučkami vyzbrojených mladých lidí.

Třeba tento týden jsem seděla a obědvala v restauraci rychlého občerstvení Yoshinoya. Vedle u stolu seděly dvě kamarádky. Na jedné mě upoutaly její brýle, měly tavě zelenou barvu a velice zajímavý tvar obrouček. A jak tak na dívku koukám, tu si promnula oko přes brýle! Opět žádné sklo!

Patřím do té skupiny lidí, která díky vysedávání u počítače a ještě psaním růžných prací a četbě knih, skript a odborné literatury „získala" několik dioptrií. Dříve jsem brýle nosila je sporadicky, jen při studiu, čtení, psaní na počítači nebo sledování televize. I když té poslední aktivity ale za posledních 10 let moc nebylo.

Posléze se brýle staly součástí mé osobnosti. Prostě přes ně lépe vidím a nestane se mi jako kdysi, že přehlédnu například člena rodiny někde v davu jen proto, že jsem chtěla být za frajerku. Dnes navíc oceňuji na Číně to, že si zde vyberete z obrovského množství druhů, stylů a tvarů obrouček. Navíc cena za brýle včetně skel je v porovnání s českou realitou velmi nízká.

A tak vlastně chápu ony dívky (a možná i chlapce), kteří si na svůj nos nasazují „falešné brýle". Je to krásný módní doplněk. A musím se přiznat: v šuplíku mám hned několik kousků, které nosím podle nálady a hlavně podle toho, co si ten den právě obléknu.

Z Pekingu vás zdraví Ivana.