Onehdy jsem byla navštívit svého kamaráda Amiltona, který dříve pracoval v portugalské sekci CRI. Před tři čtvrtě rokem se „trhnul" a odešel pracovat do portugalského oddělení agentury Nová Čína. Ještě když pracoval v CRI, často jsme se potkávali v rozhlasové kavárně nebo na chodbách a pouštěli se do dlouhotrvajících diskusí. Tento Brazilec původně ze Sao Paula, který mluví minimálně pěti jazyky a procestoval už kde co v Asii, Evropě i Americe, přišel vždy se zajímavými postřehy.

Od té doby, co se odstěhoval „od nás z Babaoshan" až do centra města, jsme neměli příležitost se potkat. Vždycky se něco našlo, co naše plány zhatilo. Proto jsem se tentokrát odhodlala, že se nyní setkáme, ať se děje co se děje.

Amilton sezval pár přátel a kolegů na odpolední posezení u čaje. Neviděli jsme se aspoň 8 měsíců, a tak bylo mnoho témat, která jsme museli probrat. A hodiny ubíhaly. Najednou byl čas odebrat se domů. A nebo na večeři. Hostitel zvolil druhou variantu. „Pojďme se ještě najíst. Kousek odsud je jedna ruská restaurace. Příjemné prostředí a chutné jídlo." Já osobně jsem do té doby znala z ruské kuchyně jen ruský čaj, boršč nebo ruské vejce. Tak proč nezkusit něco nového!?

Kolem Dongzhimenu je mnoho ruských restaurací, obchodů, mnoho nápisů v azbuce upozorňuje na to, že klienty místních provozoven se službami jsou Rusové nebo občané post-sovětských republik. Velké množství jich v okolí i bydlí. Vždyť ještě před pár lety tu měl Sovětský svaz obrovský komplex. Kromě kanceláří ambasády se v něm nacházela např. škola.

Dnes je areál o poznání menší. Poznáte ho ale bezpečně. Už z dálky uvidíte zářící kopuli, jakýsi "malý Kreml", jak jsem si budovu soukromě nazvala. Údajně je to věž pravoslavného kostela, kde se pravidelně slouží pravoslavné mše.

Pamatuji si, že lidé z české ambasády kdysi zmiňovali, že ruské velvyslanectví oplývá zlatou kopulí, ale nějak jsem si to nedokázala představit a vlastně jsem na to úplně zapomněla. Proto mě ten pohled na tradiční ruskou věž celkem překvapil.

Ani jsem se nenadála a stáli jsme před sympatickou restaurací. Uvnitř jsem se cítila jako někde v Evropě, nechyběl bar s pípou ale i s nabídkou piv z dovozu. Jídelní lístek obsahoval na konci menu k mému údivu také čínská jídla. Nejvíce mě ale překvapily velmi příznivé ceny ruských pokrmů. Pohybovaly v běžné cenové relaci běžných čínských restaurací. Pokud totiž jdete do západní restaurace, musíte se připravit, že zaplatíte mnohem více než v „číňárně".

Každopádně, abych se vrátila k původnímu tématu tohoto blogu. S přáteli jsme pokračovali v příjemné diskusi i nad večeří. Kromě oné pověstné kopule tyčící se nad ruskou ambasádou jsem objevila i dobrou ruskou restauraci, ale hlavně to, že mám fantastické přátele.