Volné Občasné Sdružení Alternativců V.O.S.A. zaplnilo během dne několikrát Evropské náměstí před českým pavilonem na Všeobecné světové výstavě EXPO 2010. Ve chvíli, kdy se na hlavním pódiu zavěsili na stuhách ve výšce téměř deseti metrů Séiline Vallée a Salvi Salvatore z česko-francouzského divadla „Décalages", zněla nad hlavami stovek oněmělých diváků jen magická hudba. O to bouřlivější byly ovace po skončení jejich baletního vystoupení ve výškách.

„Vůbec poprvé jsme spojili dvě čísla, kdy tančíme na stuhách každý zvlášť a potom i dohromady," řekl Salvi Salvatore, který je spoluautorem choreografie, „vystupovali jsme už po celém světě, ale je zjevné, že pro Čínu to je něco zcela nového."

Vystoupení, při němž se oba tanečníci vznášejí vysoko nad hlavami diváků, bylo vyvrcholením celodenního programu V.O.S.A. Návštěvníci EXPO viděli na Evropském náměstí i české akrobaty, originální hybostroje a stavění mostů z velkých dřevěných klád bez použití spojovacího materiálu.

„Jsme nadšeni z reakcí čínského obecenstva a věříme, že to, co děláme pomůže rozšířit úspěch českého pavilonu po celém výstavišti i mimo něj," komentoval zájem diváků a čínských médií umělecký vedoucí V.O.S.A. Jakub Vedral.

Čeští umělci se s pouličním programem objevili již na Všeobecné světové výstavě EXPO 2005 v japonském Aichi – tehdy v dramaturgii Divadla Continuo".

„V Japonsku bylo pouliční divadlo pouze součástí Českého národního dne," říká Martina Hončíková, manažerka doprovodných programů české účasti na EXPO 2010, která se podílela i na české účasti na EXPO 2005 v Aichi, „po mimořádném úspěchu jsme se rozhodli prodloužit jejich angažmá v Číně na téměř polovinu výstavy."

EXPO 2010 začalo 1.května a skončí 31.října 2010 – uskupení V.O.S.A. se na šanghajské výstaviště vrátí k dlouhodobějším pobytům ještě dvakrát.

8.5. začíná baletním představením souboru Národního divadla Český kulturní festival v Číně. Ukázky moderního i klasického baletu budou moci diváci zhlédnout hned ve 2 čínských městech - 8. a 9.5. v pekingském divadle Meilanfang, 12. a 13.5. v přímořském městě Yantai v provincii Shandong. 10.5. začíná výstava ve spolupráci s českou Národní galerií výstava moderního českého umění se zaměřením na plastiku a sochařství, která v obdobě Národní galerie, tedy Národního uměleckého muzea Číny v Pekingu potrvá do 30.6.

Baletní soubor Národního divadla zaujímá ve vývoji českého baletního umění roli největšího a nejlépe obsazeného ansámblu v České republice. S jeho založením roku 1883 vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger (1882–1884). V ND se podílel na spolupráci s operou a uvedl i baletní novinku Hašiš (1884).

Soubor měl v počátcích přes 20 členů (z toho 3 sólistky a tanečníka A. Bergera). Po odchodu V. Reisingera nastoupil na jeho místo Augustin Berger, který vedl soubor v letech 1884–1900 a poté ještě 1912–1923. Rozšířil soubor, při divadle vedl baletní školu, sbor figurantů (pomocných tanečníků) a dal ansámblu pevné profesionální základy. Velký umělecký vzestup přinesla baletu ND poválečná éra Saši Machova (1946–1951). V jeho osobě se spojil koncepční dramaturg s citlivým choreografem a zdatným režisérem, který uskutečňoval svou představu specificky. Během krátké doby dokázal v baletu ND zformovat silný a ambiciózní soubor s řadou sólistických osobností (Z. Šemberová, M. Kůra, V. Jílek, A. Landa, O. Stodola, J. Blažek).

Na počátku sezony 2002–2003 se stal novým uměleckým šéfem baletu ND tanečník a choreograf Petr Zuska. Pod jeho vedením se balet ubírá několika rozličnými směry. Uvádějí se stávající díla klasického repertoáru (Labutí jezero, Louskáček, Šípková Růženka, Raymonda, Giselle, La Sylphide / Napoli), neoklasického repertoáru (balety Johna Cranka Zkrocení zlé ženy a Oněgin, Youriho Vàmose Romeo a Julie a Louskáček – Vánoční příběh, George Balanchina Čajkovskij, Pas de deux), ale také moderní tvorba české i zahraniční provenience (choreografie Jiřího Kyliána, Itzika Galiliho, Conny Janssen, Matse Eka, Petra Zusky, Nacha Duata, Jana Kodeta, Stijna Celise ad.)

V současné době představuje balet Národního divadla jeden z umělecky nejzajímavějších souborů v České republice, který má pětašedesát tanečníků převážně z České republiky, ale také z Ruska, Slovenska, Austrálie, Velké Británie, Japonska a Itálie.

Petr Zuska, umělecký šéf baletu Národního divadla, vytvořil speciálně pro EXPO 2010 nové dílo, které bude uvedeno ve světové premiéře na Českém národním dni 17. 5. 2010. Choreografie je čistým zviditelněním hudby Gustava Mahlera, jeho slavné 1. symfonie (část 1. a 2. věty) a je postavena na neoklasickém pohybovém slovníku. Příznačné také je, že si v roce 2010 připomenemespolu s celým kulturním světem 150 let od narození tohoto významného hudebního skladatele a v roce 2011 sta let od jeho úmrtí. Mahlerovo dílo charakterizuje monumentalita, čistota a hloubka spolu s výrazným citovým laděním, které se silně promítají i do choreografického zpracování Petra Zusky.

Výstava „Nová citlivost. České sochařství 60.– 80. let 20. století" se zaměřuje na uplatnění skla v sochařství a chce ukázat hodnoty českého umění spojené s hmotou, světlem a prostorem. Kurátory výstavy jsou Tomáš Vlček a Lenka Pastyříková. Výstava představuje 70 exponátů (skleněné plastiky, plastiky, instalace, kresby a fotografické záznamy akcí) z let 1958 až 1989 autorů Karla Malicha, Stanislava Kolíbala, Zbyňka Sekala, René Koubíčka, Stanislava Libenského, Hugo Demartiniho a dalších. Tyto vůdčí osobnosti generace sochařů šedesátých let prošli sklářským studiem Václava Kaplického v Praze. Přehodnotili tradiční předpoklady českého umění a sochařství, což se projevilo zvláště ve podpoře tvaru a průhlednosti hmoty a v zájmu o zavedení světla do skulpturálního výrazu.

Výstava bude slavnostně zahájena 10. května za přítomnosti autora koncepce výstavy a ředitele Národní galerie Milana Knížáka a jeho ekonomického náměstka M. Tajče. Ve stejný den ráno k ní bude uspořádána tisková konference.

Z úvodního slova generálního ředitele Národní galerie v Praze Milana Knížáka:

Sochařství hrálo v českém umění významnou roli již od středověku.

Evropská sochařská tvorba minulosti potřebovala pro svou existenci prosperující společnost. Sochy byly vytvářeny především z klasických materiálů (dřevo, kámen) a mohly vznikat jen v ekonomicky silném prostředí, které si náročnou uměleckou nadstavbu mohlo dovolit.

Ve 20. století však mohly plastiky vyrůstat i mimo ekonomicky silné struktury už jen proto, že jejich rozměr se zmenšil, nebyly už přímo závislé na řemeslu a nesloužily pouze k doplnění architektury či k sakrálním účelům, ale stávaly se i součástí drobných interiérů.

České sochařství z doby mezi dvěma válkami patří k tomu nejpřesvědčivějšímu. Tato tradice byla vládními zásahy po druhé světové válce násilně přerušena a teprve v šedesátých letech začala znovu vznikat svébytná sochařská díla.

Řada umělců navázala na tradici sklářské výroby a brzo začala používat sklo nejen jako materiál pro tradiční užitkové předměty, ale i pro volná sochařská díla.

Na naší výstavě ve zkratce představujeme různé typy českého sochařství šedesátých až osmdesátých let 20. století, abychom tak zdůraznili názorovou i formální bohatost trojrozměrných poselství tehdejšího českého umění.