Možná vás to nikdy nenapadlo a nepřemýšleli jste o tom, ale někdy hrozí, že střet Čechů žijících v zahraničí s českou kulturou je dost nepravidelný a dochází k němu jen málokdy. Na mysli mám především děti, které se v zahraničí narodili a nebo v něm žijí od dětství a v České republice stráví ročně jen několik málo týdnů v rámci prázdnin. Měla jsem možnost dostat se k tomuto fenoménu blíže díky kamarádkám, které své děti vychovávají v zahraničí, v tomto případě v Číně.

Foto 1 – Mikuláš a je ho dva andělé, kteří rozdávali dětem dárky

Dětičky se kamarádí od útlého dětství s cizinci, chodí do mezinárodních škol, kde probíhá výuka zpravidla v angličtině. Znám ale i rodiny, které posílají děti do čínských škol. Pro nikoho jistě nebude překvapením zjištění, že vzdělávací instituce u nás a v zahraničí fungují na velmi rozdílných principech a systémy se liší stát od státu.

Například v čínských školách tráví děti velké množství času. Přicházejí brzy ráno, v areálu zůstávají také na oběd (který si většinou nosí z domu), pokračují v odpoledním vyučování, po výuce si mohou zvolit hodiny doučování a ve škole si také píší úkoly na další den. Domů se vracejí až večer, někdy až kolem osmé hodiny.

Foto 2 – Mikuláš se na každé dítko připravil a z velké knihy četl prohřešky i úspěchy jednotlivých dětí

V Číně existuje také obrovské množství internátních škol a školek, kam mohou děti nastoupit už v útlém věku (někdy dokonce už před třetím rokem), a s rodinou se vídají jen o víkendech. Tyto typy škol jsou vyhledávané především časově zaneprázdněnými rodiči.

Naopak mezinárodní školy v Číně, kde výuka probíhá zpravidla v angličtině, jsou, co se týká časového plánu, podobné českým školám. Rozdíl je ale v tom, že se děti mohou v rámci vzdělávací instituce zapsat do kroužků a zapojit se do volnočasových aktivit, které rozvíjejí jejich osobnost. Se spolužáky tak tráví čas i ve svém volnu.

Foto 3 - Mikulášovi asistoval i rozverný čert

Vždy mě znovu a znovu překvapí, že spolu malí Češi a Slováci mluví anglicky, protože jeden druhému prostě nerozumí. Ačkoli na ně rodiče mluví rodným jazykem a mnohé maminky se po večerech s dětmi učí českou gramatiku, je pro ně mnohdy obtížné v češtině vysvětlit složitější problém. Uchylují se tak k angličtině, která se jim stává de facto prvním jazykem.

Obdobný problém se týká i české kultury a tradic. V melting potu zahraničních škol se upřednostňuje nadnárodnost (což většinou v životě není na škodu, ba naopak - děti pak mají v dospělosti daleko méně předsudků a bariér při setkávání se s lidmi z různých zemí, kultur a náboženského vyznání), ale současně se upozaďují národní charakteristiky. Není proto od věci, že se česká komunita schází, aby čas od času oživila tradice a zvyky a přiblížila je dětem.

Foto 4 – čert kontroluje, zda chlapec dostal správnou nadílku

V případě Pekingu tomu není jinak. Děti se už od podzimu těší na tzv. mikulášskou nadílku, kterou pro ně připravují maminky. Společně upečou perníky, postarají se o výzdobu a nikdy nechybí ani klasický vánoční stromeček (v tomto případě umělý). V onen den D se pak všichni scházejí a předem vybraní tatínkové se převléknou do kostýmů Mikuláše, čertů a andělů, aby se postarali o nejdůležitější úkol. V jejich košících nechybí sladkosti, ovoce ani drobné dárky, ovšem čert rozdává i brambory a uhlí. Děti si však musí dárky a maličkosti zasloužit, odrecitovat básničku a nebo zazpívat písničku. Prostě tak jak si na to vzpomenete ze svého dětství.

Foto 5 – na tyto tři chlapce čekalo v jejich balíčku překvapení v podobě brambory

Mikuláš je české specifikum, o kterém řecké, britské, dánské nebo korejské děti nemají ani potuchu. Možná i díky tomu zůstává zachováno ono kouzlo, kdy dětičky věří, že tajuplný muž s velkou čepicí, dlouhými vousy a berlou dobře ví, jak se v uplynulém roce činily.

Jak probíhalo letošní setkání s Mikulášem, andělem a čertem, si můžete prohlédnout na fotografiích.

Foto 6 – závěrečný snímek všech českých a slovenských dětí s Mikulášem; nejmladšímu dítku jsou 3 měsíce, nejstarší 14 let