Dnes se podíváme na jednu z nejstarších a nejzajímavějších ukázek čínského sochařství, totiž do okolí města Datong, na úchvatné jeskyně Yungang.

Budhistické jeskyně Yungang byly vytesány do jižního útesu pohoří Wuzhou, 16 kilometrů západně od Datongu (250 km západně od Pekingu). Celý komplex se táhne zhruba jeden kilometr od východu na západ a do dnešních dnů se v něm dochovalo 252 výklenků, obsahujících na 51 000 soch. Největší z nich je vysoká 17 metrů a nejmenší pouhé dva centimetry. To řadí tento komplex mezi nejdůležitější jeskynní systémy v celé Číně. V roce 1961 byly jeskyně Yungang prohlášeny za státem chráněnou památku a jsou vyhledávanou turistickou atrakcí. Od roku 2001 jsou na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.

Většina jeskyní byla vytesána do pískovcového hřebene během vlády severní dynastie Wei v letech 460-494 n. l. Tato dynastie si zvolila za své sídelní město právě Datong, který se tehdy jmenoval Pingcheng. Severní dynastie Wei přijala budhismus jako státní náboženství, což napomohlo sjednotit kmeny žijící podél Hedvábné stezky, po které budhizmus pronikal do Číny.

Chrám zničený v roce 1644 na konci dynastie Ming, znovu postavený v roce 1651

Práce na jeskyním komplexu lze rozdělit do tří období, ve kterých byly jednotlivé části budovány. První fáze proběhla mezi lety 460-465 n. l., za vlády císaře Weng Chen Di. Druhá fáze pak následovala v letech 470-494 n. l. a skončila, když císař Xiao Wen přesunul hlavní město z Pingchengu do Louyangu, čímž skončila i štědrá podpora dvora.

Ve třetí fázi, v letech 494-524 n. l., byl komplex dobudován za dohledu různých místních vládců a generálů. V následujících obdobích docházelo vlivem povětrnostních podmínek k chátrání a tak musely být jeskyně často opravovány. Nejtěžší zkouškou si komplex prošel v minulém století, kdy se v Datongu začalo těžit uhlí, a exhalace z průmyslu měly na pískovcové stavby ničivý vliv. Za posledních několik let se však ovzduší ve městě dramaticky zlepšilo.