Po nedávném stěhování do jiného bytu, jsem ve fázi vybalování věcí a nákupu skříněk a skříní, do kterých bych veškeré vybavení vybalila. O víkendu jsem se odhodlala, že se vydám do nákupního střediska Heaven, které je velmi populární mezi Číňany, a dokoupím poslední kousek nábytku.

Tento market Heaven se nachází v podstatě v centru města, nedaleko univerzit a je velmi oblíbený i díky tomu, že v něm seženete v podstat cokoli – od mobilů a foťáků počínaje, přes oblečení a obuv, záclony či kuchyňské vybavení, až po obrazy a různé rádoby umělecké artefakty konče.

O tomto supermarketu se mi pochvalně zmiňovala před nějakým časem moje kamarádka a tak jsem se i já rozhodla toto místo navštívit a při té příležitosti si pořídit nějaký pěkný ratanový kousek nábytku do své domácnosti. Moje známá si pochvalovala nižší ceny zboží, které porovnávala s cenami stejných produktů na tržnicích určených primárně turistům z ciziny.

A tak jsem se i já vydala s mapou v ruce a stručným popisem místa za tímto zázrakem mezi supermarkety. Skutečně jsem neprohloupila, protože jsem kromě nákupu získala i další cenné zkušenosti a další střípek do mozaiky mé představy o Pekingu a vlastně celé Číně.

Před samotnou budovou supermarketu stojí desítky, možná víc než stovka, stánků, kde si můžete koupit čerstvé i sušené ovoce a ořechy přímo z velkých pytlů a kádí. Nabízejí velký výběr a ceny jsou skutečně nižší než v oficiálních obchodech. Hned vedle vám nabízejí ručníky, mobily a jiné elektronické zboží, nechybějí samozřejmě ani stánky s občerstvením v podobě smradlavého tofu, jehož pach zamoří celé okolí, špízy z masa nebo zeleniny smažené na oleji nebo pečené bataty.

A teď se pomalu dostávám k ústřednímu bodu, který jsem zmínila už v nadpisu svého blogu. Tedy k venkovu, který byste v centru Pekingu asi vůbec nečekali, a nebo ne na tomto místě. Kousíček vedle, kolem hlavní cesty, posedávají ve stínu stromů farmáři, vedle nich postávají povozy naložené čerstvým ovocem - velkými melouny, jablky, třešněmi, morušemi nebo ananasy. Vozy tažené koňmi.

Koníci, trochu větší poníci, přežvýkávají ječmen, který jim jejich vozka nasypal přímo na vozovku. I je to horko zmáhá a tak jsou krotcí a odevzdaně postávají ve stínu stromů. Není to vlastně nic tak neobvyklého – kolem Pekingu přece žijí zemědělci, kteří dodávají do metropole zeleninu a ovoce, které vypěstují na svých políčkách. Párkrát se mi stalo, že jsem potkala zemědělce na povoze se zapřaženým koněm na samém západě Pekingu. To mě ale tolik nepřekvapilo, protože přece jen jsem se nacházela skoro na konci města.

Ale centrum metropole? Kousek od univerzitních kampusů? Vlastně proč ne. Už jsem si zvykla, že mě každý den Peking něčím překvapí.