V Číně se pije horká voda. Možná tohle opatření dřív fungovalo hlavně proti škodlivým mikrobům strašlivých nemocí, dnes vám ale každý Číňan řekne, že je to zdravé, protože teplá voda není pro náš třicetišesti a něco stupňový organizmus takový šok.

Já tomu věřím a docela dobře jsem si na tenhle zvyk zvykla. Horká voda mi opravdu chutná, i přesto, že mnoho cizinců trvá na vodě studené a pokud je léto, dokonce mražené.

Také se mi líbí, že přístroje na horkou vodu (velké stříbrné krabice s obvykle dvěma kohoutky) najdete všude a i když je na neustálé ohřívání a převařování vody potřeba spousta energie, nikde se neplatí žádný poplatek.

Je to tím, že mám tak nějak pocit, že člověk má ze své podstaty právo na vodu, a to i když stále častěji slýchám, že voda bude v některých zemích nad ropu.

Dnes ráno jsem se ale setkala se zajímavým problémem. Pokaždé, když jsem si pro vodu k přístroji přišla, nebyla ještě dost uvařená. Občas se to stává a ráno zejména, neboť všichni pracovníci přijdou do kanceláře odloží své tašky, zapnou počítač a než se všechny systémy spustí, zajdou si pro vodu. Někteří dokonce s termoskami, aby nemusel chodit tak často. A tak se voda v přístroji jednoduše nestačí vařit.

Čekání na vodu není taková maličkost, jak by se mohlo zdát. Člověku to zaměstnává mysl, protože v systému, kde figuruje horká voda se musí neustále uvažovat trošku dopředu. Když máte zrovna žízeň, tak už je pozdě, protože voda je příliš horká. A tak dokud nemám na stole hrnek plný vody, nedokážu se na nic jiného soustředit.

Ve stroji je kromě rudé kontrolky (Nepít, vaří se!) a zelené kontrolky (Napijte se prosím.) ještě i teploměr, kde může každý sledovat, jak postup ohřívání vody pokračuje.

Dnes ráno jsem ale s vodou uspěla až napočtvrté, a to dvakrát už voda skoro vřela. Vždycky ale přišel někdo, kdo si jen tak umyl hrnek ve skoro vroucí vodě a já pozorovala, jak ručička teploměru klesá místo toho, aby stoupala.

Říct ale nemůžete nic, protože vás rozhodně nepředběhli.