Jen když zemědělství zaznamenalo takovu úroveň, že se už chová stádo drůbeže s ochočenými koni a vlky, mohla být řeč o existenci starodávného lidstva na širokých stepích a jeho vývoji rozsáhlého pastevectví. Jako hlavní jídlo se začaly jíst sýr a maso, což zvýšilo tělesnou kondici pastevců. Pro růst stáda bylo třeba hledat novou pastvinu. To přineslo kočovným kmenům možnost a nutnost provést dálnou migraci a rozptýlit se po širších regionech.
Kmeny, které se z severotibetské náhorní plošiny stěhovali přes pohoří Tangula až do oblasti, kde pramení řeka Jang-c´ a Žlutá řeka, se vyvíjely v nové a nové unie na širších stepích v okolí centra Činhajského jezera. Dále kráčely směrem na východ až na náhorní plošinu tzv. Žluté hlíny a rozvíjely kontakt s kmeny Chua-sian (předci národa Chan) na středním a dolním toku Žluté řeky. Mnohé z nich(podle historických dokumentací národa Chan se nazývají Čchianové) se připojily do vývoje a vzniku národa Chan, a druzí se vydali směrem na jih až na Junnansko-kuejčouskou náhorní plošinu, dokonce do dnešního Myanmaru, a vyvíjeli se v sérii tibetsko-barmských národů.
Zatímco agrární a kočovné kmeny, které zůstali na činhajsko-tibetské náhorní plošině, se nakonec sjednotily pod nadvládu monarchie Tubo a vyvíjely se v tibetský národ. Historické vztahy mezi Čchiany a tibetským národem se dá chápat takhle, jak tvrdí proslulý historik Fei Siao-tchong: „Nepokládají-li se Čchianové za hlavní zdroj tibetského národa, je úloha Čchianových při vývoji a vzniku tibetského národa nepochybná. „
Po několika-tisíciletém vývoji tibetských kmenů bylo vytvořeno v 6. století našeho letopočtu 40 jejich unií, které se později spojily v 10. Podrobnější historické a legendární záznamy se vztahují na unii nazvanou Sipuye. Podle starodávné legendy byl její první vůdce Nitri Tsampo, také předek pozdějšího království Tubo, z nebeského světu a proto byl uctíván místními pastevci. Dokumenty náboženství Bon ale praví, že Nitri Tsampo nastoupil na post Tsampo až po dlouhodobému těžkému zápasu s jinými kmeny a vládal na částečném území dnešní tibetské prefektury Šan-nan. Za jeho nadvlády byl vybudován zámek Yungbulhakang na údolí Yalungu, čímž se osvědčuje poměrně vyvinuté zemědělství a pastevectví v dané oblasti.
V době nadvlády třetího Tsampo se už dokázalo pálit dřevěné úhlí, tavit měď, železo a stříbro, prokopávat kanál na zavlažování zemědělské pole a vyrábět pluh s dvěma tahavými býky. Vznikem železných náčiní a využitím dobytku se velice zvýšila výrobní síla zemědělství, což také vedlo k růstu populace a rozvoji kmenů. Rozkvětem unie kmenů došlo k rozšíření moci jejího vůdce.
Za nadvlády 16. Tsanpo už existovala funkce „Daluna", tedy ministerského předsedy. V rámci unie kmenů se postupně se stanovily vztahy Tsampo jako krále s ministry a starosty podřízených kmenů. V době 29. Tsampo se mu podařilo podstatně ovládat jižní břeh řeky Yarlung Zangpo. V přípravě výpravní cesty na druhý břeh řeky zemřel. Jeho syn Namri Lungtsan pokračoval v prosazování plánu a nakonec sjednotil celou oblast na středním a dolním toku Yarlung Zangpo, tedy hlavní zemědělskou oblast v Tibetu.
