Kung-fu může být roztřízen podle regionu, techniky a stylu s prostředkem dichotomie. Tradiční klasifikace Kung-fu se týká „jižní pěst a severní kopy", „dlouhé pěst a blízký boj" a „vnitřní pěst a vnější pěst".

Za prvé, klasifikace podle regionu, jižní pěst a severní kopy:

Jižní pěst a severní kopy je obyčejné vyjádření mezi čínském Kung-fu kruhem. Toto vyjádření není podle stylu pěstí, ale je podle regionu.

Severní kopy:

Takzvané Severní kopy je obyčejné vyjádření mezi čínském Kung-fu kruhem. To ikonicky souhrňuje charakter severní Kung-fu.

Ve skutečnosti severní Kung-fu nejen používá nohy, také má hezké pěstní druhy, např: pěsti Baji, pěsti Taiji, pěsti Sanhuangpao tad., jsou to Kung-fu strany, které jsou dobré v pěsti. Ale ve srovnání s jižním Kung-fuem, severní Kung-fu je lepší v kopu. Možná protože severní lidé jsou vysocí a silní, ale jejich tělo je nechápavé, pak se vytovořily pěsti Zha, pěsti Hua, pěsti Chuojiao a pěsti Shaolin, které si myslí, že delší je silnější.

Reprezentivní strany severních kopů se týkají pěsti Zha, pěsti Hua, pěsti Pao a pěsti Shaolin. Jejich společný charakter je zvítězení s nohami a styl je výsuvný a přírozený.

Pěsti Zha: takové pěsti jsou populární v provincii Shandong, Hebei a Henan. Jejich pohyb je výsuvný a přírozený a věnuje pozornost kopům a také koordinaci horní údy. Jejich rytmus je značné a nezředěné. Pěsti Zha má celkem 10 oficiálních skupin pěstí. Pokud jde o zdroju pěstí Zha, může být takhle: začaly od konce dynastie Ming z okresu Luxi v provincii Shandong; další se říká, že pěsti Zha vytvořil v severozápadní Číně Muslim Zha Shangyi.

Pěsti Hua: pěsti Hua jsou podobné jako pěsti Zha, jsou populární v provincii Shandong a Hebei. Říká se, že v dynastii Song ve městě Jining v provincii Shandong byli 2 bratři s příjméní Cai. Měli vysoký Kung-fu a vytvořili sami pěsti a to učili svým přípůzným. Předchudci zmíněných 2 bratrů žili na horami Hua v provincii Shaanxi, proto se tyto pěsti jmenují „pěsti Hua". Takové pěsti mají mnoho skupin a nejreprezentivnější jsou od 1. do 12.. Charaktery pěstí Hua jsou spojitost, čistost a úhlednost.

Pěsti Chuojiao: pokud jde o severních kopech, musíme říct Chuojiao, které jsou tipické severní kopy a mají bohaté nožní akce. Chuojiao mají dlouhou historii, asi začaly od dynastie Song. Chuojiao se také jmenují „Kopy Yuanyang". Říká se, že tyto pěsti začaly od dynastie Song a byly populární v dynastii Ming a dynastii Qing v severní Číně. Takové pěsti jsou dobré v nohách a věnují důraz koordinace mezi rukami a nohami.

Jižní pěsti:

jižní pěsti znamenají pěsti, které jsou populární na čínském jihu, hlavně v provincii Fujian, Guangdong, Guangxi, Hunan, Hubei, Jiangxi a Zhejiang.

Ve srovnání se Severními kopy, Jižní pěsti používá kopů méně, ale pěstní techniky jsou bohaté. Jihočínští lidé jsou malí a průžní, proto vytvořili Jižní pěsti s charaktery blízkého a rychlého boje.

Nejpopularnější Jižní pěsti je 5 nejvýznamnějších pěstí v Kantonu, tj. Pěsti Hong, pěsti Liu, pěsti Cai, pěsti Li a pěsti Mo. Kromě toho, v provincii Fujian jsou pěsti Yongchun, pěsti Wuzu, pěsti He a pěsti Luohan také populární. A v provincii Hunan, Hubei a Jiangxi je pěsti Wu významné.

Pěsti Hong: jsou nejvýznamnější pěsti mezi 5 nějvěřšími pěstmi v provincii Kantonu. Říká se, že to vytvořil Hong Xiguan, který je člověk provincii Fujian. Po popularizování v provincii Kantu, pěsti Hong také přišly do jihovýchodní Asie. Tyto pěsti jsou silné a čisté, používají ruky i nohy.

2. podle techniky se bojové umění dělí na styly dlouhého a krátkého úderu

Dlouhý úder:

Dlouhý úder pochází ze severu Číny a považuje styl Shaolin za hlavní. Zahrnuje styly: Cha, Hua, Hong, Pao, Hua, Shaolin, Liuhe, Fanzi atd.. Jejich hlavní charakteristikou je velký rozsah pohybů a značné tempo. Pohyby obsahují skoky, kryty atd.

Krátký úder:

Krátký úder se oproti dlouhému úderu liší. Často říkáme, že všechny styly z jihu Číny patří ke krátkému úderu, ale jsou výjimky. Například styl Baji má charakter krátkého úderu, ale je populární na severu Číny. Vytvořil ho jeden mnich za dynastie Qing a poté ho naučil Wu Zhonga z města Cangzhou v čínské provincii Hebei. Styl Baji je praktické bojové umění. Za druhé světové války měl poslední čínský císař Pchu-i jednoho strážce jménem Huo Diange. Huo Diange ovládal dobře bojové umění, zvláště styl Baji. Mnohokrát bojoval s japonskými mistry, ale nikdy neprohrál.

Další styl se jmenuje Krátká pěst a je populární v oblasti Gaoyang v provincii Hebei. Krátký tady znamená krátký úder s úsporné pohyby.

3. Bojové techniky je možné rozdělit do dvou kategorií: vnější tvrdé styly a vnitřní styly kung-fu

Na začátku vývoje nebylo kung-fu rozděleno do dvou kategorií. V době před začátkem vlády čínské dynastie Sui a Tang existovalo jediné kung-fu. V té době bylo kung-fu stále spojováno s válkou a nebyl vytvořen všestranný styl. Čínské kung-fu se změnilo na cvičení v sebeobraně s kulturními charakteristikami až v době vlády dynastie Qing. Tato změna znamená vytvoření vnitřního stylu kung-fu.

Podle současných průzkumů spojuje vnitřní styl kung-fu čínské kung-fu s taoismem. Bojové techniky a tréninkové metody vnějšího stylu kung-fu reprezentují teoretický systém taoismu. Konkrétně kung-fu přijalo taoistickou teorii „yi-jing" a teorii výživy z Knihy proměn. Tři nejznámější vnitřní styly wu-šu jsou tai ji quan (tchaj-ťi-čchuan), bagua zhang (pa-kua-čang) a xingyi chuan (sing-i-čchuan). Vznik vnitřního stylu kung-fu znamená vznik čínského bojového umění s kulturou.

Rozdíl mezi vnitřním a vnějším stylem kung-fu je, za prvé, pohyby vnějšího stylu kung-fu jsou stále tvrdé a plné síly, naopak pohyby vnitřního stylu kung-fu jsou měkké. Například typické vnější styly pěstního souboje Shaolin a Chang. Jejich techniky se vyznačují přímočarostí a rychlým rytmem, střídaní tenze a uvolnění je výrazné. V sestavách dominuje tvrdost, energie qi je řízena myslí. Typické vnitřní styly kung-fu tai ji quan (tchaj-ťi-čchuan) a bagua zhang (pa-kua-čang) jsou odlišné. Například v pohybu se usiluje o klid. Prostřednictvím dýchání klesá qi a mysl vede qi dále do těla.

Za druhé se liší i způsob cvičení vnitřního a vnějšího stylu kung-fu. Styl Shaolin je specifický, pohyby jsou tvrdé a plné síly, útok i obrana jsou propracované. Prakticky je tento styl velmi dobře aplikovatelný. Tai ji quan nejenom léčí, ale je především způsobem boje. Pro svoji proměnlivost, tvrdost v měkkost, pěstování schopnosti v boji ihned po doteku soupeře správně reagovat, je oblíbeným stylem na celém světě.