Bydlím v centru města a tak to k památkám nemám ani nijak daleko. Nejblíže mému bytu se nachází Zvonová a Bubnová vež, kterou vidím i při pohledu z okna. Mezi námi stojí jen hutongy, což jsou nízké stavby, takže je na věže při dobrém počasí pěkně vidět. V noci bývají dokonce nasvíceny, což je ještě hezčí pohled.
Obě věže stojí naproti sebe na jednom malém náměstí na severu Pekingu a do obou se dostanete po neskutečně strmých schodech. Zvonová věž (někdy také Věž zvonů) byla původně postavena ve stejné době jako Bubnová věž (15. stol.), ale později vyhořela. Svou nynější podobu získala po rekonstrukci v 18. století. Legenda praví, že krátce předtím, než se odléval 42 tunový zvon, spadla dcera zvonaře do roztaveného železa. Jejímu otci se podařilo zachytit jen její botu. Od té doby se říká, že zvony vyrobené v období vlády dynastie Ming jemně a krásně vyzvánějí a že jejich zvuk se nějakým zázrakem podobá čínskému slovu pro botu – xié. Každopádně zvon je tady zavěšen uprostřed budovy a dá se dokola obejít, přičemž máte dobrý výhled na město. Dole můžete zdarma absolvovat čajový obřad a ochutnat více druhů čajů, které si tady pak můžete i koupit, ale ceny jsou tvořeny pro turisty a tudíž vyšší než obvyklé. Vstupné stojí do obou veží stejně a to 30 juanů / 1 vež.
Foto 1 – Zvonová věž
Bubnová vež (též Věž bubnů) byla původně postavena již v roce 1273 a stála tehdy v samém centru starého mongolského hlavního města Ta-tu. V roce 1420 byla přestavěna a v podstatě od té doby neustále ničena a následně opravována. V době vlády Mingů se bitím do bubnů oznamovaly jednotlivé denní doby, např. noc byla rozdělena na pět úseků po dvou hodinách. Čas se určoval podle vodních hodin a podle charakteristického systému časových intervalů. Dnes tu můžeme vidět celou řadu zajímavých bubnů včetně velkého a zchátralého Bubnu nočního hlídače a také jeho funkční kopie. V minulosti tu bylo 25 bubnů nočních hlídačů z jejich zničení jsou obviňovány spojenecké armády, které v roce 1900 potlačily v Pekingu boxerské povstání. Každou hodinu vždy o půl je zde předvedeno deseti minutové bubnové představení, které můžu doporučit. Je to jako stát v kotli na hokejovém zápase. Chyběl jen pokřik Ševci, do toho!.
Foto 2 – Bubnová věž
