Tibetské pěvecké a taneční vystoupení na novoročním slavnostním gala u příležitosti Svátků jara roku 2007, které vysílala Čínská ústřední televize, získalo srdce milionů televizních diváků. Krásná melodie a veselý taneční rytmus se staly hitem "silvestrovské" show.

Venkované z uměleckého souboru v okresu Lhaze v prefektuře Rikeze na západě Tibetu tancovali tanec duixie (tuej-sie).

Po svém vystoupení na novoročním gala tento umělecký soubor cestoval po celé zemi, aby více diváků mohlo shlédnout jejich tanec.

Diky jejímu úspěchu u veřejnosti byl jejich starobylý tanec duixie z Lhaze v roce 2008 zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví Číny.

Naše cesta Tibetem pokračuje, dozvíme se o kouzlu této tibetské umělecké formy a seznámíme se s tanečníky.

Folklórní tanec duixie je populární ve venkovských oblastech na západě Tibetu. V tibetštině „dui" znamená „horní" nebo „vysočina", což přestavuje okres Ngamring, Dingri, Lhaze a Sagya, které leží na horním toku Brahmaputry. „Xie" v tibetštině znamená „písně". Duixie je nejpopulárnější tanec z okresu Lhaze, a lidé ze Lhaze tancují velmi dobře. Lhaze je zároveň považováno za kolébku tance duixie.

Okres Lhaze je asi devět hodin jízdy od hlavního města Tibetské autonomní oblasti Lhasy. Zdejší snídaně vždycky začínají máslovým čajem a hudbou na šestistrunné housle, které jsou také hlavním hudebním nástrojem při doprovodu pro živé vystoupení duixie.

Tanec se dědí z generace za generaci po více než tisíc let. Neexistovaly o něm žádné písemné záznamy, zdokumentován a popsán byl až v roce 2008, kdy byl zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví Číny.

Živý rytmus tanečníků duixie odpovídá rytmu hudby flétny, čínských strunných nástrojů, cimbálu a malých zvonků. Skladba se dělí na tři části - pomalé otevření, krátkou přestávku, a pak rychlé allegro na závěr.

Během mnohaletého vývoje se duixie přeměnil z rekreačního venkovského tance v tanec vhodný pro vystoupení na jevišti.

Sedmašedesátiletý Laba je veteránem duixie a dědicem této umělecké formy. Má na starosti sbírání repertoárů po vesnicích a jejich hodnocení. Laba byl fascinován tancem, když byl malý.

„Začal jsem se učit hrát na šestistrunné housle, když mi bylo třináct. Neměl jsem učitele, jenom jsem chodil k řece přemýšlet a cvičit. Potom jsem se stal učitelem a začal učit mladé lidi v umělecké škole ve Lhaze, jak tancovat duixie. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych jeden den tancoval mimo Tibet v národním divadle a dokonce v zahraničí. Všude, kam jsme přijeli, se nám dostalo vřelého přivítání."

Laba řekl, že na duixie pracuje už dlouho. Zná velmi dobře hudbu a rytmus starých duixie, a také vytvořil více než sto svých vlastních duixie.

Laba je nyní uměleckým instruktorem uměleckého souboru venkovanů v okresu Lhaze. I když trpí vážným astmatem, odmítl přestat učit mladé lidi, a někdy vystupuje na jevišti se svými studenty.

Umělecký soubor rolníků ve Lhaze byl založen v roce 2005. V současné době má 90 členů, 50 herců a 40 hereček. Nejstaršímu z nich je 43 let a naopak nejmladšímu je sedmnáct let.

Jiala je Labův nejoblíbenější student. Je lepší než ostatní studenti a má svůj výrazný styl a přirozený úsměv.

„Začal jsem se učit duixie od čtrnácti. Ve skutečnosti jsem uměl tancovat duixie na několik melodií, už když byl jsem malý. Potom jsem se učil tancovat s učitelem Labou. Tancoval jsem v Pekingu, v Hongkongu, v Chengdu (Čcheng-tu), Guangzhou (Kuang-čou) a dalších. Jakmile hraje hudba, můžu tancovat kdekoliv."

Po vystoupení na slavnostním gala Čínského nového roku v Čínské ústřední televizi (CCTV) Labův umělecký soubor hrál také na jevišti v Paláci lidu v Pekingu a získal nejvyšší ocenění 3. představení národnostních menšin v Číně.

Kromě toho jeho soubor také hrál na slavnosti 10. výročí navrácení Hongkongu Číně, na slavnostním zahájení předávání čínských filmových cen Zlatý kohout a na 4. summitu konference o budování interakce a důvěry v Asii, který se konal v květnu v Šanghaji.