Christoph Rehage je německý fotograf. V roce 2007 zahájil svou cestu z Pekingu do Urumuqi v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiangu. Celou cestu Christoph Rehage prošel jen pěšky a cesta mu trvala skoro jeden rok. Celková délka cesty dosáhla více než 4646 kilometrů. Po cestě německý fotograf natočil dokumentární film s názvem Nejdelší cesta.

Christoph Rehage také napsal členky v čínštině. Jeho kniha Pěšky po Číně je mezi čtenáři velmi populární a oblíbená. Letos Christoph Rehage publikoval další knihu s názvem Čínské charakteristiky. Při otevření knihy s podpisem v čínštině jako by se autorova tvář začervenala a vážně říká: Nesmějte se mým slovům.

Lidé nad 30 let neradi čtou mé sloupky

Christoph Rehage uvedl, že jeho úroveň čínštiny ve skutečnosti není dobrá, dosahuje sotva úrovně základní školy. „Když mě čínské noviny pozvaly, abych pro ně napsal sloupek, byl jsem opravdu překvapen. Editor řekl, že jazyk není problém, čtenářům možná bude připadat osvěžující. Pokud píšete dobře, můžete do článku vměstnat více obsahu, ale v současnosti to nedokážu. Myslím, že lidé, kterým je přes třicet let, kteří už vyšli ze škol, se mé sloupky asi nelíbí."

V současnosti Christoph Rehage žije v Německu. Pokud jde o budoucí pětiletý plán, Christoph Rehage řekl, že se živí především psaním a fotografováním. "Chtěl jsem přijet do Číny, protože v Německu jsem žil už třicet let a měl jsem pocit, že tam vše znám, nebylo tam nic nového."

"Mé články jsou převážně poučné. Ve skutečnosti ale raději vyprávím příběhy, ale v Německu není moc o čem psát. Vždy když poučuji, cítím se hloupě, ale i tak si myslím, že mé články mají svou hodnotu.

Proč mi němečtí uživatelé internetu nenadávají

"Na mikroblogu Weibo mi čínští uživatelé internetu často nadávají, ale Němci mě kritizují jen zřídka. Na jedné straně německy málokdy píšu na kontroverzní témata. Obyčejně sdílím fotky z cest. Nanejvýš někteří lidé říkají, že moje vousy jsou příliš ošklivé nebo že mi tak narostly za měsíc, i když to trvalo celý rok.

Na druhé straně v německém společenství existuje konsensus. Některá témata nebudí kontroverzi. O mnoha věcech se nemluví, například kdo mluví o nacismu, bude potrestán podle zákona, může dokonce skončit ve vězení. Dokonce ani neo-nacisté se neodvažují popírat historii. V Číně je jiná situace, ve společnosti v mnoha otázkách nepanuje shoda, některé se různých obměnách objevují i několikrát za rok, je těžké to sledovat.

Stal jsem se důkazem, že Evropané neumí matematiku

Před příchodem do Číny jsem Čínu nechápal. Myslel jsem, že Číňané jsou všichni stejní a že všichni říkajítotéž. Po příletu do Pekingu jsem koukal, že jsou všude bezpečnostní pracovníci. Myslel jsem, že jsou to vojáci. Ze strachu jsem nemohl ani vstoupit do brány školy. Později se jsem se dozvěděl, že jejich práce je jen tam stát. Občas se smějí, dá se s nimi mluvit a mě se ulevilo. Později mi došlo, že každý Číňan je jiný a má rád něco jiného. V Číně se říká, že Evropané neumí pořádně matematiku. Ze začátku před příletem do Číny se mě dvě holčičky zeptaly, kolik je 64 krát 64. Když jsem se snažil to vypočítat, smály se a řekly: Evropané opravdu neumí matematiku.

Nechci, aby se děti příliš vyznaly

Byl jsem v Číně na mnoha školách. Většina studentů je nespokojená se vzděláním orientovaným na zkoušky, ale vidím, že čínští studenti jsou velmi dobří. Jestli budu mít dítě, chci mu umožnit vzdělávat se v Číně. Nechci, aby mé dítě žilo ve velkém městě, nechci, aby se příliš vyznalo ve světě. Byl jsem vychován na vesnici a můj dětský sen byl jít do velkého města. Než jsem přišel do města, nikdy jsem neviděl nože. Pokud děti vyrůstají ve velkém městě, co je jejich sen? Je to jít do přírody nebo na venkov?

Já si přeji, aby mě děti byly vychovány v provincii Sichuan nebo Yunnan, kde budou moci dýchat čerstvý vzduch. Budou mít k dispozici dobré knihy a často si s nimi budu povídat. Současná mladá generace Číňanů vyrůstá v bohatém prostředí, které je odlišné od prostředí jejich rodičů, kterým chybí pocit bezpečí a mají strach, že o všechno přijdou, takže se snažípostupovat vpřed.

Číňané, kteří se narodili v 80. letech, nemají ponětí o tom, jak je každé vejce vzácné, takže jsou sebevědomější. Na začátku čínských reforem a otevírání se světu si některé dívky chtěly vzít cizince. V současné době když vstupujeme do čínských škol, studenti představují pózy a hrají si s vámi. V jejich očích je cizinec jen velká hračka, což je velmi dobře.

Učení se konfuciánské kultury je neškodné

V současné době je velmi populární učit se o konfuciánské kultuře. Je to normální, vývoj je vždy vlnitý, někdy postupuje nahoru, někdy klesá dolů a vlastně hledá místo ve středu. Dnes je konfuciánská kultura velmi populární, kdo ví, co se bude dít za dvacet let.

Chce se stát autorem, nikoli být spisovatelem

Psaním si lze vydělat jen málo peněz, tak se musím víc snažit. Čas je luxus, budu to dál zkoušet, a pokud nebudu úspěšný, najdu si práci.

(Luděk)