Ledové sochy jsou tradiční druh čínského lidového umění, které je populární na čínském severu. Provincii Heilongjiang můžeme označit za místo vzniku tohoto druhu umění i kvůli jejím vhodným severským zeměpisným podmínkám.

Říká se, že před dávnými časy o každé zimní noci na rovině Songnen lidé mohli vidět malé skupinky zemědělců a rybářů, jak beze spěchu krmí koně a loví ryby, svítili si na to právě lucernami vyrobenými z ledu.

Toto byly první ledové lucerny. Jejich výroba byla velmi jednoduchá. Voda se nalila do dřevěného sudu, nechala zmrznout, až vznikl kus ledu, uprostřed se vyřezala díra a tam se pak vložila petrolejka.

Při používání této svítilny v praxi ledová vrstva sloužila jako ochrana před silným větrem, za chladných černočerných nocí lidem pomáhala tato věčná lampa, ledové svítilny se tak staly nepostradatelným pomocníkem místních lidí. Později vždy, když přišly Svátky jara a Lampionový festival, lidé ledové svítilny různě zkrášlovali, díky tomu se z ledu stala jedinečná forma uměleckého vyjádření.

Město Harbin se považuje za místo vzniku umění vytvořeného z ledu a sněhu. Harbinské ledové lucerny jsou známé doma i v zahraniční. Od roku 1963 v Harbinu vznikla organizovaná výstava těchto svítících uměleckých děl, lidé používali různé nádoby na jejich výrobu, jako byly například škopky nebo lavory. V rámci svátku Yuanxiao (v noci 15. dne 1. lunárního měsíce) proběhla jejich výstava v parku Zhaolin v Harbinu, způsobila senzaci po celém městě, stala se velkou událostí. I nyní si na tuto akci pamatuje mnoho starších obyvatelů Harbinu, šlo o vůbec první organizovanou akci tohoto typu v celé Číně.

Harbinské ledové sochy byly den ode dne proslulejší doma i v zahraničí, v roce 1985 se díky tvrdě pracujícím a zručným lidem stal festival známý doma i v zahraničí, veřejnosti bylo představeno ledové a sněhové umění, zimní sporty, kultura a cestování. Z lidmi dříve obávaného ledu a sněhu se stal drahocenný přírodní zdroj, ledovému městu dodal pocit pomalu se probouzejícího jara. Později každý rok pátého ledna byl pořádán tento festival, který se stal tradiční lokální záležitostí místních obyvatel. Seveřané začali měnit své návyky, dříve nevycházeli ven ze svých příbytků. Začali se účastnit nejrůznějších akcí spojených s ledem a sněhem, od té doby už harbinské zimy nebyly tak chladné a osamělé, v zimě tu začalo být tepleji.

V dávných dobách byla ještě technika výroby ledových svítilen velmi jednoduchá, ledové sochy, které jsou k vidění nyní, jsou již mnohem složitější, vypadají jako zahrady, stavby, jsou vyřezávané, malované, mají vztah k literatuře i hudbě. Umění ze sněhu a ledu je zkrátka multidisciplinární, zároveň využívá různé technologie, jako je elektřina, zvukový doprovod nebo různé pohyby. Díky tomu vzniká jedinečný barevný svět umění.

Výroba svítících ledových soch je systematický proces, který se skládá z několika výrobních fází. V krutých zimách teploty klesají až dvacet stupňů pod nulu, řeka Songhua poskytuje pevné, odolné kusy ledu o víceméně stejné kvalitě. Podle požadavků návrhu se připraví odpovídající kusy ledu, používá se tesařský hoblík, lopatka a další vybavení na zpracování ledu. Voda se zde používá jako pojivo, vznikají tak majestátní stavby a úžasná dech beroucí umělecká díla.

A takto se zrodily ledové sochy...