V okresu Aba (A-pa) v čínské provincii Sichuan (S'-čchuan) je střední škola tibetštiny, která byla založena v roce 1983 a poskytla místním tibetským dětem příležitost získat vzdělání v čínštině a tibetštině. Čínští a zahraniční žurnalisté našeho rozhlasu tuto školu nedávno navštívili.

Ze Dan (Ce Tan) je učitel dějin. Jako ostatních více než devadesát tibetských učitelů na této škole učí tibetštinu. Loni v září absolvoval vysokou školu a dostal tuto práce. Do dneška počet jeho studentů dosáhl více než 700. Řekl:

„Když jsem nastoupil na tuto školu, hned jsem se stal třídním učitelem. Rád hovořím se studenty. Pocítil jsem, že jen když budu s dětmi vycházet upřímně, dostane se mi jejich respektu a přivítání. Mám velkou radost, že se to podařilo."

V minulosti bylo vybavení této školy špatné, mnoho studentů ze školy uteklo. Ze Dan uvedl:

„Od založení do současnosti uplynulo skoro třicet let. Na začátku zde bylo jenom padesát až šedesát studentů, dnes tady studuje více než 1900 dětí. Počet studentů i kvalita výuky mají očividné pokroky. Proto mnoho rodičů doufá, že se jejich děti budou moci vzdělávat na naší škole."

Celá škola má 32 tříd a 1901 studentů. Tohoto rozsahu škola dosáhla díky tomu, jak rodiče postupně začali věnovat pozornost vzdělání a díky státní politice, která podporuje vzdělávání. V současné době škola osvobodila žáky od školného, výdajů za ubytování a ostatních poplatků, každý měsíc navíc poskytuje dotace na živobytí 60 yuanů na studenta a dotace na jídlo 170 yuanů na osobu. Rodiče nemusí utrácet skoro žádné peníze.

Protože se počet studentů neustále zvyšuje, původní učebny přestávají být dostatečné. Kanceláře učitelů byly přestavěny na učebny. Učitelé musí volky nevolky pracovat ve školní zahradě. V zájmu toho, aby studentům zajistila lepší prostředí, investovala místní vláda velké množství finančních prostředků do stavby nové školy s kapacitou 2000 až 2500 studentů.

Na budoucím místě nové školy pracovník okresního úřadu školství Lai Xiaolin (Laj Siao-lin) žurnalistům řekl, že v současnosti investice do první etapy výstavby dosáhly 85 milionů čínských yuanů. Celkový rozpočet je 150 milionů yuanů. Kromě nových učeben a studentských kolejí bude ještě postaven stadión.

Střední škola tibetštiny přikládá velkou důležitost posilování stavu vyučujících, obzvlášť přitáhnutí talentovaných učitelů čínštiny a angličtiny. Na škole je teď více než dvacet učitelů čínštiny a angličtiny. Učitel čínštiny Ma Guoqiang (Ma Kuo-čchiang) vyučuje už patnáct let. Na střední škole tibetštiny Aba pracoval před dvěma lety.

„V loňském roce počet učitelů čínštiny na naší škole byl jenom sedm. Úkoly ohledně našeho vyučování byly velmi náročné. Obyčejně jeden učitel odpovídal za dvě až tři třídy. V letošním roce se situace značně zlepšila, protože přijelo mnoho dobrovolných učitelů a škola přijala některé absolventy pedagogické univerzity. V současné době je zde více než dvacet učitelů čínštiny."

Ma Guoqiang ještě žurnalistům řekl, že se tibetské děti začaly učit čínštinu od první třídy. Každý týden mají sedm vyučovacích hodin. Když nastoupí na střední školu, v každodenním životě dokáží hovořit plynně čínsky jako děti národa Han. Střední škola tibetštiny používá učebnice čínštiny, které jsou jiné než učebnice na obyčejných středních školách, byla sestaveny tibetským studentům na míru.

V zájmu rozšíření a dědění tibetštiny a tibetské kultury v této škole kromě čínštiny na ostatních vyučovacích hodinách učitelé používají tibetštinu. Ma Guoqiang uvedl:

„To přispěje k dědění a rozvoji tibetštiny. Zdejší studenti jsou Tibeťané a jejich mateřský jazyk je tibetština. Mají zodpovědnost za dědictví tibetštiny. Navíc, jejich základy čínštiny nejsou stejné jako u dětí etnika Han (Chan). Kdyby učitelé používali čínštinu na všech vyučovacích hodinách, ovlivnilo by to jejich studijní výsledky. Proto kromě čínštiny na ostatních vyučovacích předmětech používáme učebnici tibetštiny a mluvíme tibetštinou."

V očích Ma Guoqianga tibetské děti přistupují k čínštině s vysokým studijním nasazením. Řekl:

„Studenti mají vlastní studijní skupiny. Tyto skupiny se organizují zcela samovolně, například studijní skupina čínštiny. Jejich postoj k čínštině velmi ovlivnili jejich rodiče. Každé dítě má silnou potřebu projevovat se. Po vyučování, když se vrátí domů, říkají matce a otci, že se dnes naučili hodně čínštiny a teď je budou učit. Proto si nyní rodiče uvědomili, že vliv čínštiny na jejich životy je značný. Jejich děti potřebují studovat čínštinu."

V provincii Sichuan je mnoho vysokých hor a jít po horských cestách je vždy obtížné. Pro tyto tibetské děti, která od dětství žijí na náhorní rovině v Sichuanu, je v jejich životech důležité vzdělaní. Protože se jim dostalo vzdělání, mohou dědit a šířit kulturu vlastního národa. Dostali vzdělání, proto je jejich život jiný než životy starých lidí v jejich domovině, kteří jsou omezeni vysokými horami a obtížnými cestami. Můžou vidět okolní svět na vlastní oči a mohou se snažit o velký rozvoj.

(Klára)