Jazyk je oporou národní kultury, také je prostředkem komunikace. V době globální vesnice je komunikace mezi různými civilizacemi a národy čím dál tím těsnější. Mnoho států přikládá velkou důležitost vícejazyčnému vzdělání. V současné době se děti žijící v čínských oblastech národnostních menšin ve škole učí jazyk místního národa a současně i čínštinu, angličtinu nebo jiný cizí jazyk.

V tibetském autonomním kraji v západočínské provincii Qinghai (Čching-chaj) se tibetské děti učí tibetsky, čínsky i anglicky. Znamená to pro ně, že získají klíč ke komunikaci s vnějším světem.

Zhou Deji (Čou Te-ťi), učitelka tibetštiny na základní škole Hong Qi (doslova rudá vlajka), žurnalistům řekla, že studenti každý týden mají šest vyučovacích hodin tibetštiny. Tibetské děti i děti etnika Han se učí tibetštinu od první třídy. Pro děti v tomto věku studium tibetštiny není lehké, ale přistupují k tomuto jazyku s vysokým studijním nasazením.

„Studenti naší školy obecně mají zájem o tibetštinu, protože jejich rodiče a předkové jsou Tibeťané. Některé děti se příslušného kurzu zúčastnily, některé čtou knihy v tibetštině i doma."

Pro Tibeťany bylo před několika desítkami let řádné vzdělání tibetštiny nepředstavitelné. Akademik Jiao Ba Dong Zhu (Ťiao Pa Tung Ču), který se zabývá výzkumem kultury Gesaru, se narodil v obyčejné pastevecké rodině v tibetském autonomním kraji Hainan (Chaj-nan) v čínské provincii Qinghai. Po založení nové Číny (1949) dostal řádné vzdělání v tibetštině ve škole a stal se prvním vysokoškolákem v Hainanu. Řekl, že v minulosti jenom málo lidí dostalo vzdělání v tibetštině v chrámech a soukromých školách. Ostatní lidé si museli chtě nechtě osvojit jazyk vlastního národa samostudiem.

„Po osvobození mi bylo sedm, osm let. Nastoupil jsem na základní školu a začal jsem se učit tibetštinu. Před osvobozením chrámy byly školy, ostatně nemohli do nich chodit všichni lidé. Proto tehdy 80 % Tibeťanů bylo negramotných. Jen pár lidí umělo trochu číst díky samostudiu především lidové literatury, lidových písní a dalších."

Jiao Ba Dong Zhu uvedl, že klíčem ke studiu tibetštiny je gramatika. Kdo si chce osvojit gramatiku, měl by mít vedení odborného učitele. Tibetským rčením „student bez učitele je jako člověk, který slézá horu," se pokusil vylíčit rozdíl mezi samostudiem a školním vzděláním.

Ve skutečnosti je výuka tibetštiny mezi tibetskými rodiči a studenty oblíbená. Na základní škole Hong Qi se poměr tibetských studentů přiblížil 98 %. Ale v této škole se používá nejen tibetština. Studenti každý týden mají šest vyučovacích hodin tibetštiny a šest hodin čínštiny. Kromě tibetštiny na ostatních vyučovacích hodinách učitelé používají čínštinu. Tak vypadá dvojjazyčná forma vzdělání. V oblasti Yushu (Jü-šu) žijí hlavně Tibeťané. Co znamená dvojjazyčné vzdělání v této oblasti? Ředitel základní školy Hong Qi Cai Zhanshan (Cchaj Čan-šan) se domnívá, že osvojit si nový jazyk pro děti žijící na tibetské náhorní plošině znamená více příležitostí.

„U nás je mnoho vysokých hor a chodit po horských cestách je vždy obtížné. Tyto děti se v budoucnosti rozloučí s domovem a rozletí se do ostatních míst po Číně. Do té doby musí umět s ostatními lidmi hovořit čínsky. "

Tibetská dívka Zhuo Ma (Ču Ma) umí plynně hovořit čínsky i anglicky. Její matka říká:

„Ať čínštinu nebo angličtinu, dítě si může osvojit více jazyků. Je to dobrá věc."

Zástupce vedoucího úřadu školství v kraji Yushu Zhou Mingbang (Čou Ming-pang) zdůraznil, že v budoucnosti tyto děti uvidí okolní svět na vlastní oči a mohou se snažit o velký rozvoj. Tehdy pro ně jazyk bude nepostradatelným prostředkem.

"Když se rozjedou do ostatních míst po Číně, musejí umět mluvit čínsky. To je minimum. Když neumíte hovořit čínsky, nemůžete si zvyknout na vnější svět. Na vysokých školách v naší zemi není možné, aby na vyučovacích hodinách vědních oborů učitelé používali tibetštinu. Mnoho studentů vstupuje na vysoké školy, ve kterých se mluví jenom čínsky."

Zhou Mingbang ještě řekl, že před rokem 2008 v kraji Yushu na ostatních vyučovacích hodinách kromě hodin tibetštiny používají učebnici čínštiny a mluví čínsky. Tato forma vzdělávání přispěje ke zvyšování úrovně čínštiny, ale tibetštinu používají relativně málo. V zájmu předávání a rozvoje tibetštiny v některých školách zkoušíme používat tibetštinu při hodinách matematiky, fyziky a chemie.

V současné době má dvojjazyčné vzdělání dobré výsledky. Místní děti umí mluvit plynně tibetsky i čínsky. Stejně jako dívka Zhuo Ma mnoho tibetských dětí doma používá hlavně tibetštinu, ale ve škole s kamarády z národa Han mluví čínsky a někteří se studenty komunikují anglicky. Předávat a šířit kulturu vlastního národa, a zároveň dostat klíč ke komunikaci s ostatními národy, to je významem dvojjazyčného vzdělání.