Státní farma Saihanba (Saj-chan-pa) leží v hraniční zóně mezi čínskou provincií Hebei (Che-pej) a autonomní oblastí Vnitřní Mongolsko, více než 200 km od Pekingu. Průměrná nadmořská výška v této oblasti je 1500 metrů, zdejší podmínky jsou ale podobné oblastem s vysokou nadmořskou výškou a extrémně chladným počasím. Před 55 lety, kdy se farma zakládala, tady byla jenom poušť. Ta se za půl století proměnila v největší vysázený les na světě. Nejdůležitější věcí pro každou takovouto farmu je ochrana proti požáru.

V současné době různé technické způsoby včetně infračerveného detektoru a sledovacích systémů jsou populární, ale standardní pozorování je stále ještě velmi důležité. Stráž, která je odpovědná za ochranu proti požáru, je navývána očima chránící lesy.

46letý Liu Jun (Liou Ťün) hlídá státní farmu Saihanba. Když mluví o okolí lesu v rámci několika desítek kilometrů čtverečných, Liu Jun může rychle a přesně poukázat na jakékoliv místo. Nicméně v očích novináře nejsou tato místa nikterak rozdílná. Zkrátka stejný zelený les.

Liu Jun má jednoduše mapu v srdci a k tomu ještě uhrančivý pronikavý pohled. Jeho syn Liu Zhigang (Liou Č´-kang), který chce jít v otcovo šlépějích, jeho schopnosti obdivuje. „Jednou je počasí suché. Uviděl jsem v dálce kouř a domníval jsem se, že došlo k požáru. Ale můj tatínek okamžitě rozpoznal, že to byl jenom prach. Protože velké auto projde," řekl Liu Zhigang.

Na farmě Saihanba zaměstnanci i místní obyvatelé oceňují protipožádní hlídače. Hlídková věž byla vybudována na relativně vyšším terénu daleko od lidí, proto hlídači museli snést dlouhodobou samotu, která pro obyčejné lidi není příjemná. Na farmě Saihanba je 9 hlídkových věží a z toho odpovědné osoby na 8 věžích jsou manželé. I tak je jen málo lidí ochotno pracovat na hlídkové věži.

V roce 2006 Liu Jun a jeho manželka Qi Shuyan (Čchi Šu-jen) společně pracovali na nejvyšší hlídkové věže na farmě. Pro Liu Juna to znamenalo návrat do míst, kde trávil dětství, protože i jeho rodiče zde v minulosti pracovali.

Řekl"Moje matka mi řekla, že tady s mým otcem společně pracovali do doby, než mi bylo 5 let. Tehdy bydleli v kůlně. Nebyla žádná cesto do okolních oblastí. Životní i pracovní podmínky byly velmi těžké. A já se na farmě narodil," uvedl Liu.

Ve srovnání s minulostí je současné životní prostředí značné zlepší. Manželské páry se mohou navzájem doprovázet. Ale pocit osamění a nudy jsou stále největším problémem. Někdy se Liu Jun také s manželkou pohádá. „Nikde nikdo není, žijeme tu prostě o samotě. Když se cítíte mizerně, je snadné se pohádat s manželkou," řekl.

Momentálně pracuje manželský pár Liu Jun a Qi Shuyan na vyhlídkové věži už 11 let. Každým rok je šestiměsíční sezóna ochrany proti požáru. Během tohoto období se ve dnech musejí situaci ohlašovat každých 15 minut, večer jednou za hodinu. Práce je nudná s občasným napětím, ale Liu Jun a jeho žena jsou sehraní. „V sezóně prevence proti požáru jsem chodila spát před půlnocí, Liu Jun spal uprostřed noci. Ráno jsem vstala a měla službu místo něj. Po probuzení udělám snídani, najím se a vyměníme si pozice. Já mám snídani a odpočinek," vysvětlila Qi Shuyan.

Posledních 11 let tráví manželský pár většinu času lesu. Když se vrátili domu do okresního města, nebyli přizpůsobeni. „Pro nás je to doma tady. Teď jsme se málo vraceli do okresního města, nemůžeme se přizpůsobit rušnému prostředí. Delší dobu zůstáváme tady, pak jednoduše splynem s lesem. Když jsme doma ve městečku, tak vždycky vzpomínáme na les a chceme se tam co nejrychleji vrátit," říkají oba manželé.

V červnu letošního roku se Liu Jun a Qi Shuyan vrátili domů, protože se jejich syn ženil. Když mluví o synovi, mají černé svědomí. Jako mnoho zaměstnanců na farmě poslali syna do města, když nastupoval na základní školu. Jejich syn Liu Zhigang řekl, že tehdy rodiče nechápal a toužil po jejich doprovodu. "v uplynulých letech jsem nenáviděl maminku i tatínka. Ještě víc jsem ale nenáviděl ty lesy na farmě, protože kvůli nim se mnou nebyli," řekl. Ale postupně s věkem své rodiče pochopil a lesy se změnily od nepřítele na příbuzného.

„Když můj tatínek a moje maminka začali práci v tomto lese, okolní stromy byly velmi malé. Každý rok o prázdninách jsem přijel a doprovázel rodiče. A když se podíváte na stromy teď, tak jsou vyšší než já," uvedl.

V důsledku těžkých pracovních a životních podmínek více než 40letý manželský pár vypadá mnohem starší. Nicméně jsou velmi spokojeni se současnou práci i s jejich životem. Jejich největší přání je, aby se objevil někdo, kdo bude chránit lesy, až půjdou do důchodu.

Jejich syn Liu Zhigang už rezignoval na práci v továrně v Šanghaji a vrátil se na farmu. Teď se učí různé techniky s otcem a doufá, že v budoucnosti naváže na jejich práci. Jeho manželka jeho rozhodnutí plně podporuje.

Díky úsilí několika generacím se Saihanba za 55 let změnila z pustiny na současné desítky tisíc hektarů širokého moře lesů. V roce 2016 dosáhla plocha vysazeného lesa v Saihanba 74,7 tisíc ha a lesy pokrývají 80 % území celé oblasti. �?�?�? �?�?

(Klára)