Kdysi dávno žila v jedné studni žába. Jednoho dne, když žába zrovna odpočívala na okraji studny, procházela kolem želva z Výchovního moře. Žába na ni zavolala, „Podívej, jak krásná je moje studna! Jsem tak šťastná, že tady můžu žít! Když chci, vyskočím na okraj studny! Když jsem unavená, tak si najdu skulinu ve zdi studny a tam si odpočinu. Nebo můžu jen tak pohodlně plout na hladině vody. Taky se můžu procházet po jemném naplaveném blátě. Podívej na tyhle ubohé kroutící a svíjející se kraby! Žádný z nich se se mnou nemůže srovnávat. Já jsem tady pánem a mistrem a můj domov je to nejpohodlnější a nejkrásnější místo na celém světě. Pokud budete chtít paní želvo, zvu vás na návštěvu mé studny. "

Želva byla tak krásným popisem zaujata a chtěla vidět na vlastní oči, jaký je život ve studni. Ale jakmile pohnula nohou, ucítila pod sebou temnou hlubinu a raději opatrně ustoupila zpět.

„Je to tady velmi úzké a nepohodlné." Řekla želva a potom se dala do popisu nekonečného Východního moře a pozvala žábu na návštěvu. „Jakmile uvidíš Východní moře, zjistíš, jak šťastný život tam můžeš žít. Můžeš plavat dny a nikde žádný konec. Všude jen mořští koníci, korálové ryby, žraloci, velryby a spousta jídla.

Žába byla ohromená. „Nemůžu uvěřit, že by mohlo být nějaké místo krásnější než moje studna." Žába si prostě vůbec nedokázala představit nic z toho, o čem želva vyprávěla. Proto žába opustila všechny myšlenky na moře a pokračovala ve vychvalování svého malinkatého domova. „Domov, sladký domov. Prostorný, pohodlný a tichý...."

Z tohoto příběhu pochází rčení Zuò Jǐng Guān Tiān 坐井观天, které v doslovném překladu znamená, sedět na dně studny a pozorovat nebe. Používá se k popisu někoho, kdo má velmi úzký rozhled a limitované znalosti a zkušenosti. Z tédo bajky bylo ale odvozeno ještě jedno přísloví - Jǐng Dǐ Zhī Wā 井底之蛙 – žába na dně studny. Čínské slovo žába – Wā, je zde metaforou pro lidi s omezeným rozhledem.