Jak kdo zaseje, tak také sklidí.

V Období válčících států (475-221 př.n.l.), vedl stát Zou válku se státem Lu. Vojákům státu Zou se ale do boje nechtělo, protože nenáviděli své velitele.

出尔反尔 (chū ěr fǎn ěr )

Jak kdo zaseje, tak také sklidí.

V Období válčících států (475-221 př.n.l.), vedl stát Zou válku se státem Lu. Vojákům státu Zou se ale nechtělo do boje, protože nenáviděli své velitele. Když byli jejich představení napadeni, vojáci odmítli poslechnout jejich rozkazy a vyrazit do protiútoku. Tak jen celou událost sledovali se složenými zbraněmi.

Zahynulo třicet vojenských velitelů a stát Zou byl v bitvě poražen. Král Zou se na vojáky velmi rozzlobil a když válka skončila, chtěl je nechat popravit. Jenže vojáků bylo příliš mnoho a jejich smrt by stát připravila o podstatnou část vojenských sil. Král nicméně věděl, že nějak je potrestat musí, a proto požádal o radu Mencia.

Mencius obvinil velitele. Řekl, „V době hladomoru lidé nesmírně trpěli. Mrtvá těla byla všude. Celý život lidí se točil jen kolem toho, jak uniknout hladomoru. Ale v královských sýpkách byl přebytek a palác je také plný pokladů. Tví rádci věděli, že země je v katastrofálním stavu, ale nehlásili to. Nestarali se o obyčejné lidi, kteří trpěli a umírali. To jediné, co je zajímalo byly jejich vysoké posty, štědré platy a luxus, kterým byli zahrnuti. Jak se chováš ty ke mně, tak se budu chovat já k tobě. V době míru neměli lidé žádnou možnost, jak se bránit. V době války se ale situace změnila. Proto si myslím, že vojáci by neměli být potrestáni. Ale ty bys měl změnit způsob, jakým s nimi jednáš.

Král nevěděl, co na to říct. Uvědomil si, že opravdu bude muset změnit způsob, jakým vládne.

Rčení 出尔反尔 (chū ěr fǎn ěr ) pochází z Menciovy poznámky „jak se chováš ty ke mně, tak se budu chovat já k tobě". Dnes se idiom používá v situaci, kdy si někdo protiřečí.