Chanuka je židovský svátek, který slaví každoročně Židé po celém světě. Svátek světel neboli Chanuka už trvá tisíce let.

Chanuka je známá jako svátek světel, proto jsou na obřadu Chanuky charakteristické svíčky zapalovány každý večer.

Hlavní chanukovou tradicí je rozsvěcení světel na zvláštním osmiramenném svícnu nazývaném chanukija.

V centru Pekingu leží jedno židovské kulturní středisko známé jako dům Chabad, kde se pro místní židovskou komunitu pořádají akce Chanuky každý rok.

Od 6. století př. n. letopočtem žili Židé na celém světě, i v Číně.

Židé zde žili především v čínském městě Kaifeng během v dynastie severní Song. Od 8.století bylo známo, že Židé žili i jinde v Číně.

Během holocaustu se Hitler snažil vymýtit židovský národ a Šanghaj byla jedním z mála míst na světě, která otevřela své hranice a umožnila tisícům Židů vstup Číny jako do bezpečného útočiště.

To je možná překvapující, že Židé a Číňané vlastně měli vždy hodně společného. Oba oceňují vzdělání. Rabín byl nejmoudřejší a nejrespektovanější osobou v obci. "Rabi" znamená učitel.

Příběh Chanuka je starověký příběh války a vítězství - a také svatých zázraků.

Asi 170 př. n.l, řecký král Antiochus chtěl nahradit židovskou kulturu svou vlastní. Druhý chrám židovského lidu v Jeruzalémě byl zničen.

V chrámu, stejně jako ve všech židovských chrámech, byl věčný plamen, který musí zůstat svítit navždy, což představuje věčnost Boha.

Olej na lampu téměř došel - stačil jen na jeden den. Jezdec, který byl vyslán získat olej, se vrátil až o osm dnů později, ale lampa stále hořela.