Rozhovor s místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, panem JUDr. Vojtěchem Filipem

„Pane místopředsedo, jak dlouho již trvají vztahy parlamentů obou zemí?"

„S Českou republikou je to pouhých 22 let, ale pokud jde o vztahy historické, bývalé Československo bylo čtvrtou zemí Organizace spojených národů, která uznala Čínskou lidovou republiku jako suverénní stát a to si Číňané velmi dobře pamatují. V tomto ohledu je to velká důležitá historická vazba.

Pokud jde o parlamentní vztahy, tak ty vztahy se vyvíjely poměrně složitým způsobem po vzniku samostatného českého státu. První parlamentní návštěva byla v roce 1997 a byla to cesta Zahraničního výboru, kterou jsme si připomněli při několika návštěvách pozdějších. Zahrnovala návštěvu i Tibetu.  A od té doby, v různé intenzitě, parlamentní návštěvy byly v každém volebním období. Zejména Hospodářský výbor, Výbor zemědělský, Výbor pro životní prostřední, Výbor pro regionální rozvoj, vycestovaly, buď samostatně, nebo společně s vládní delegací na návštěvu Čínské lidové republiky. Čínu navštívili téměř všichni premiéři České republiky. Dokonce řada z nich usilovala o to, aby vztahy se normalizovaly. To bylo do roku 2003 velmi těžké, vzhledem k postoji bývalého prezidenta Václava Havla, který každý takový pokus svým způsobem zvrátil do „nedohody."  Ale od návštěvy Václava Klause a návštěvy, myslím, v té době premiéra, Jiřího Paroubka, ty vztahy i ekonomické, měly svůj vývoj. Nejvýznamnější snad krok byl v letech 1998 až 2002, kdy byla dohodnuta naše velká investice na výstavbě elektrárny Shen Tou – 2, která skončila výstavbou čtyřech bloků. Pátý a šestý blok se v elektrárně nestaví, takže tam už jsme nepokračovali. Od té doby je vzájemná obchodní výměna, přes veškeré snahy a přes jejich „brzdy," 1: 10, to znamená, že 10 krát více vyveze Čína do České republiky.  A je s podivem, že tento malý stát není schopen 1,4 mld. Číňanů prodat více zboží."

  „Jaký vlastně největší přínos pro naši zemi byl zaznamenán díky těmto vztahům?"

„Největší přínos je v přijímání českých vyspělých technologií, ať už jde o energetické bloky, ať už jde o významné podíly na ochraně životního prostředí v Číně, protože jejich problémem je čištění vzduchu, to znamená z tepelných elektráren, a potom čištění odpadních vod, v těch městech nebo ve velkých aglomeracích.

Musím říci, že tady je ještě velké pole působnosti v rozvoji vztahů    a v současné době jsou to super high-technologie, zejména v oblasti zdravotnictví kdy čeští výrobci spolupracují s čínskými výrobci na tom, co vyrábí BIOSTER Veverská Bítýška. Jsou to známé věci, které se týkají rozpouštěcích medicinálních nití na šití při operacích, které zůstávají (ty stehy se nevytahují). Stejně tak jsou to i celé obvazy, které se takto používají. Potom technologie našich obráběcích center, kde jsme spolupráci, zejména po konferenci letos v srpnu, výrazným způsobem posunuli dopředu. A samozřejmě spolupráce v automobilovém průmyslu, vzhledem k tomu, že koncern Volkswagen je většinovým vlastníkem Škody Mladá Boleslav a v Šanghaji je továrna Volkswagenu, kde je poloviční vlastník Volkswagen a poloviční vlastník město Šanghaj."

 „Ještě bych se chtěl zeptat – mnozí lidé jistě vědí nebo tuší, že v historii nebyly vztahy obou parlamentů stejně intenzívní. Je možno uvést některé období, které by bylo nejvíce příkladné v rozvoji těchto vztahů?"

„Období příkladné bylo na konci 50. let nebo začátkem 60. let, kdy bývalé Československo opravdu, vzhledem k tomu, jak rychle uznalo Čínskou lidovou republikou, se stalo místem, kde se řada příštích odborníků Čínské lidové republiky vzdělávala. Potom to bylo období let sedmdesátých a potom až po roce 2000, při výstavbě „elektrárny Shen Tou," tedy v období, kdy byl předsedou vlády Miloš Zeman a ministrem průmyslu a obchodu pan Grégr. A pak došlo k ochlazení, vzhledem k tomu, že bývalý premiér, Mirek Topolánek, velmi „netaktně" působil na olympiádě, která se konala v Beijingu. Myslím si, že to vedlo znovu k ochlazení vztahů, které se tam mohly slibně rozvíjet. Podle mého soudu, to nové období začalo až s nástupem této vlády."  

„My jsme hovořili hodně o průmyslu, ale co by bylo například možno říci             o vztazích obou parlamentů a jejich vlivu na nějakou neprůmyslovou sféru, třeba na školství?"

„No, víte, postavení čínského parlamentu a českého parlamentu je odlišné. Čínský parlament má přes 3000 poslanců, rozhodující je Stálý výbor, který má 150 poslanců, a v tomto ohledu musím říci, že jsem vedl několikrát delegaci     do čínského parlamentu a vždy úspěšně. Vedl jsem například výbor  rozpočtový nebo  výbor pro životní prostředí. Velmi zásadní je řešení měnové otázky, proto jako nejdůležitější považuji cestu s výborem hospodářským. A ta míra spolupráce odpovídá tomu, co je potřeba dojednat. Velmi podstatné bylo, v čem budou účtovány vzájemné obchodní výměny, jestli v dolarech nebo v eurech, protože, i když jsme si podrželi českou korunu, zahraniční obchod většina partnerů chce přepočítávat v nějaké rezervní měně. K tomu sloužily v minulosti zejména dolary a teď k tomu slouží pro Českou republiku hlavně eura, což byla otázka toho prvního desetiletí po roce 2000, kdy to bylo pro Evropu, tedy nejen pro Českou republiku, ale pro celou Evropskou unii, velmi významné, a podílela se na tom zejména Spolková republika Německo a Česká republika, mimo jiné (na tom programu). A to je věc parlamentu, jako rozpočtového suveréna.

Pro exekutivní orgány smlouvy zejména o zabránění dvojího zdanění, o ochraně investic, jsou zásadní věcí. Protože ono projednání na úrovni Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu, případně jiných ministerstev, bez ratifikace, v příslušných parlamentech není možná. A v tomto ohledu tedy parlamentní návštěvy měly obrovský význam, tak, aby bylo jasné, že Všečínské shromáždění lidových zástupců, takovou ratifikaci provede a v jakém čase? Protože tam, samozřejmě, při té velké investici, například na „Šen Tou" to bylo velmi podstatné.

Pokud jde o samotné školství, myslím si, že pomohly - jak parlamentní výměna, ale i výměna, která probíhala v rámci těch parlamentních návštěv, kdy byli součástí těch delegací parlamentních i rektoři univerzit, děkani fakult... Například Konfuciův institut v Olomouci je výsledkem takové spolupráce univerzit. Začal právě při výměně parlamentních delegací, což je velmi důležité. Přitom tradiční výuka čínštiny i tradiční výuka českého jazyka v Beijingu, tedy na Karlově univerzitě a na státní univerzitě v Beijingu. Byl tak, myslím si, položen základ právě už po založení diplomatických vztahů, ale každý postupný krok se odehrával právě při té výměně  parlamentních delegací, protože samotná návštěva ministrů školství, nemyslím, že byla součástí většího konceptu bývalých vlád, až do nedávna."

 „A moje poslední otázka: Jaké trendy můžeme předpokládat ve vývoji vztahů obou parlamentů do dalších let?"

„Asi nejpodstatnější pro český parlament a pro Všečínské shromáždění lidových zástupců bude odstartování nějaké smluvní základny pro rozvoj regionálních vztahů. Protože Čína, ač se to mnohým nejeví, je stát, který musí být i výrazně decentralizován, vzhledem k tomu, že některé provincie jsou devětkrát – desetkrát větší, než celý český stát.   A pokud naše regiony, to znamená kraje, které mají 600 tisíc – milion obyvatel, mají uzavřít smlouvu s konkrétní provincií v Čínské lidové republice, tak k tomu potřebují nějaký základ, a v tomto ohledu já vidím to nejpodstatnější, co máme před sebou: Tak aby dohody, které uzavřou například naši hejtmani s předsedy provincií, stály na pevném, mezinárodně-právním, uznatelném základě."

 „Pane místopředsedo, děkuji vám za rozhovor."

„Rád jsem vám ho poskytl."

B.S.