Pokud by se styl z Hovorů z Lán stal standardem prezidentova vystupování, nelze nad tím mávnout rukou, říká v rozhovoru expert na ústavní právo Jan Kysela. A dodává, že Zeman se podílí na dělení společnosti: „Staví Prahu proti zbytku republiky."
Společnost dle Kysely rozdělila již přímá volba prezidenta: „To se dalo očekávat, ale větší problém je, že rozdělení společnosti vydrželo. To neznamená, že by tu stále byly miliony lidí toužících po Karlu Schwarzenbergovi na Hradě, spíše netouží po Miloši Zemanovi."
ČESKÁ POZICE: Je vulgární vyjadřování, sporné rozdělování státních vyznamenání a let z Číny s českými oligarchy způsobem, jak by měl prezident vystupovat?
KYSELA: Vystupovat by tak jistě neměl. Jelikož je ale prezidentem on a ne já, je důležitější, že si to on nemyslí.
ČESKÁ POZICE: Lze v tomto případě uvažovat i o některém druhu právní odpovědnosti, nebo může prezident nést pouze politické důsledky?
KYSELA: Je třeba si ujasnit, jaké druhy odpovědnosti u hlavy státu připadají v úvahu – základní dělení je na právní a politickou. Právní odpovědnost spočívá v sankci za porušení právních pravidel a v tomto smyslu lze rozlišovat odpovědnost ústavní, trestní, přestupkovou či občanskoprávní. Pokud ji prezident nemá, znamená to, že užívá různých typů imunity.
Vše, co přesahuje rovinu porušení právních pravidel, může spadat pod politickou odpovědnost. Tradicí československých a českých ústav – s výjimkou té socialistické z roku 1960 – je, že prezident je neodpovědný, tedy že nemůže být odvolán z důvodu svých názorů, svého chování či oblékání – zkrátka jak se jeví těm, kteří ho volili.
Zde došlo k velké změně oproti dosavadní ústavní tradici – pokud prezidenta volil parlament, tak to byl on, kdo mohl zvažovat míru rizikovosti určitého osobnostního typu ve smyslu toho, co se od něj očekává jako od prezidenta. A to při znalosti ústavy. Ve chvíli, kdy je tato pravomoc převedena na lid, může se představa voličů značně odlišit od představ ústavodárce.
ČESKÁ POZICE: Je největším projevem politické odpovědnosti hrozba, že přímo volený prezident nebude znovu zvolen?
KYSELA: To ne. Sice je v zájmu toho, kdo se uchází o opakovatelný mandát, chovat se tak, aby byl znovu zvolen, ale pojem politické odpovědnosti není chápán tak, že nebudete moci pokračovat, ale spíše že předčasně skončíte. Třeba vláda je politicky odpovědná poslanecké sněmovně, která jí může vyslovit nedůvěru.
ČESKÁ POZICE: Ale možnost, aby prezident předčasně skončil rozhodnutím těch, co ho zvolili, zde není...
KYSELA: Není, a ani se o ní téměř nemluvilo v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta. Celá diskuse se vedla tak, že se bavíme jen o změně techniky volby a o ničem jiném, ani o postavení prezidenta, jen jako kdybychom přešli ze Španělského sálu k volebním urnám po republice. Představa, že to lze udělat a nebude to mít žádné důsledky, byla sice široce rozšířená, ale také iluzorní, jak se záhy ukázalo v praxi.
ČESKÁ POZICE: Může určité chování prezidenta v neformální rovině vést k tomu, že na něj budou jinak nahlížet jiní političtí aktéři?
KYSELA: To se jistě stát může, ale že by se kvalitativně proměnilo vnímání prezidenta jako institucionálního aktéra v důsledku toho, o čem jste mluvil v úvodu, to jistě ne.
Spíše se může měnit vnímání jednotlivých lidí v institucích a mínění veřejnosti ve smyslu, tak tohle jsme opravdu nečekali. Problém je v tom, že přímá volba prezidenta rozdělila společnost. To se dalo předpokládat, vzhledem ke konstrukci volby. Ale větší problém je, že rozdělení společnosti vydrželo. To neznamená, že by tu stále byly miliony lidí toužících po Karlu Schwarzenbergovi na Hradě, spíše netouží po Miloši Zemanovi. Na rozdělování společnosti se podílí sám prezident, když staví Prahu proti zbytku republiky, velká města proti malým městům či dolních deset milionů proti elitám.
Když politik pracuje s rozdělováním společnosti, může to být velmi efektivní při budování podpory v táboře cítícím ohrožení od okolí, ale je to strategie velice nemístná, pokud ji provozuje prezident republiky, který je prezidentem celé republiky zahrnující všechny instituce, všechny občany. Musí být ovšem splněn základní předpoklad, že sám prezident je konformní s představou, jakou by měl prezident v systému hrát, v souladu s ústavou a ústavními tradicemi. Ve chvíli, kdy to necítí, je obtížné s tím něco dělat.
ČESKÁ POZICE: Ústavní tradice – postavení prezidenta v ČR je specifické, má kolem sebe určitou auru. Jak do takovéto historie prezidentů zapadá vystupování „lidového prezidenta" Miloše Zemana?
KYSELA: To je otázka spíše na psychologa či psychiatra, protože předpokládá schopnost vhledu do mysli člověka, kterého osobně neznám. Já nevím, co ho k tomu vede, a ani po tom nepátrám.
Do určité míry bychom snad našli předobraz v Antonínu Zápotockém, ale ten sprostá slova, jimiž byl proslulý, užíval při svých pochůzkách mezi prostý lid, kdy mu dával najevo, že je stejně prostý jako oni, tím že byl sprostý. Rozhodně ale nepěstoval promluvy tohoto typu ve veřejných vystoupeních, či v rozhlase.
Miloš Zeman navíc není sprostý stále, takže jeho sprostota něco znamenala, já ale nevím co, a ani mě to příliš nezajímá. Spíše mi to připomíná příběh Vladimíra Železného, který působil dojmem, jako když si říká: „Češi jako kulturní národ? Tak já vám ukážu, na co budou schopni se dívat!" A z projektu intelektuální televize vytvořil Novu v té své největší slávě 90. let s velmi pokleslými pořady – a měl ohromný úspěch a sledovanost. Mám takový dojem, že si Miloš Zeman možná řekl: „Úřad prezidenta obdařený nimbem výjimečnosti? Tak já vám tedy ukážu, co se dá s úřadem prezidenta také udělat!" V minulém roce se pokoušel o mocenskou expanzi, teď jsme svědky jiného typu excesů.
ČESKÁ POZICE: Je to boření určitých standardů?
KYSELA: V intelektuálním světě jsou to různé vlny dekonstrukce, které se čas od času objevují, v posledních desetiletích mimo jiné pod egidou postmodernismu. Ale domnívám se, že když vše odhalíte v celé nahotě jako mýtus, fikci či iluzi, tak se tím společnost spíše rozkližuje, než že by jí to prospívalo.
ČESKÁ POZICE: Co dekonstruuje Miloš Zeman sprostým vyjadřováním, kostkovanými košilemi, ježděním na Vysočinu či bydlením v paneláku? Onu auru „tatíčkovského" prezidenta?
KYSELA: Zčásti to bylo patrné i u Václava Klause v tom smyslu, že vystupoval proti tomu, co považoval za mýtus nadstranického prezidenta. Není to tak, že se nadstranickým prezidentem rodíte, ale zda to považujete za ideál hodný přibližování. Pokud to ostentativně popřete, tak se tím nenecháváte rozptýlit.
Teď jsme právě svědky odhalování jiných aspektů jako prázdných či pochybných – a to jsou právě případy, které zmiňujete. Prezidentský úřad se tím „odkouzluje", což nepovažuji za správné. Právě výjimečnost umožňuje hlavám státu plnit teatrální roli, o které psal pro Británii Walter Bagehot: jde tu mimo jiné o emocionální identifikaci se státem v různých ceremoniích.
ČESKÁ POZICE: V oblasti ústavní odpovědnosti české právo zná velezradu a hrubé porušení ústavního pořádku. Lze pod některý z těchto pojmů chování prezidenta podřadit?
KYSELA: To jistě ne, zvláště když ústavodárce užívá adjektivum „hrubé". Oba dva pojmy jsou velmi neurčité, zpravidla se tím tedy myslí něco závažného.
Rád bych poznamenal, že změna spojená se zavedením přímé volby se dotkla i konstrukce trestněprávní imunity. Prezident je neodpovědný jen po dobu, co je v úřadě, ale až přestane být, tak nijak chráněný není. My žijeme ve zvláštním světě, kde se v různých vlnách vyvíjí mentalita policie a státních zástupců, takže nevylučuji, že někoho by mohlo napadnout dodatečně kvalifikovat chování prezidenta v úřadu třeba jako zneužití pravomoci úřední osoby. Mně by to sice přišlo velmi nežádoucí, ale stát se to může.
ČESKÁ POZICE: Máte pocit, že by Miloš Zeman někdy jednal v rozporu s ústavním pořádkem?
KYSELA: Pakliže ano, tak by to muselo být jmenování vlády Jiřího Rusnoka, ale nejsem si tím úplně jistý, protože jde o to, jak tu konstrukci jmenování vlády budete vykládat. Pokud ji opřete jen o izolovaná slova, tak ústavu samozřejmě neporušil. Ale nemá být prezident spíše tím, kdo zkoumá politický konsenzus, a dle toho, co vyzkoumá, pak jedná? K tomuto dojmu ale je třeba číst ústavu způsobem, kterým ji ale nemusí číst každý. Šlo tedy o porušení ústavy založené na nějaké systémové logice či duchu, ale pokud bychom ústavu chápali jen jako soubor slov, tak porušena nebyla.
ČESKÁ POZICE: Kdy by už mohlo jít o některý z deliktů?
KYSELA: My jsme přišli o možnost poučit se z nálezu Ústavního soudu, který by byl věnován řešení ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause (soud se žalobou věcně vůbec nezabýval – pozn. red.).
Když neexistovalo nic než velezrada, tak přestože jde o pojem vyjadřující něco mezního, nemusel být vztažen na něco až tak úplně mezního, pokud nebyl k disposici jiný institut odpovědnosti. Zavedlo-li se i hrubé porušení ústavního pořádku, tak je třeba velezradu vykládat restriktivně, takže bych ji spojoval hlavně se spiknutím s cizí mocí a budováním nedemokratického systému.
Hrubé porušení ústavního pořádku bych popsal tak, že prezident porušuje ústavní pravidla, a to ta zásadnější, případně opakovaně. Například neodvolal ministra, ač to premiér navrhl. Čím je ale text neurčitější, tím je obtížnější shodnout se na tom, že to prezident porušil, musejí do toho totiž být vtaženy kontextové a systémové argumenty. To by mohl být případ nejmenování ministra premiérovu návrhu navzdory.
ČESKÁ POZICE: Ústava zná ještě jednu konstrukci, jak se zbavit prezidenta – nezpůsobilost k výkonu funkce, na které se musí shodnout obě komory. Prezident má možnost se bránit u Ústavního soudu. Kdy připadá tato možnost v úvahu?
KYSELA: Když se opouští pole právní odpovědnosti, tak máme k dispozici jen toto. Co tedy znamená nezpůsobilost prezidenta k výkonu funkce, je předmětem interpretace.
Primárním účelem je vzor Ludvík Svoboda – prezident je nezpůsobilý, těžce nemocný, v kómatu, dementní. Ale otázka je, zda nelze uvažovat i o jiných situacích, že když se prezident chová divně, každý to vidí, on si toho není vědom, není korigován okolím, protože to je na něm existenčně závislé – i tehdy mohou komory zvažovat reakci.
Takže pokud by se stalo, že to, co je zatím evidentním excesem, tedy že by se vystoupení z Hovorů z Lán stalo normou třeba zahraničních projevů, tak nad tím se nedá mávnout rukou. Nejde říci, že porušení ústavy to není, takže musíme počkat, až skončí volební období.
ČESKÁ POZICE: Takže pokud by se prezident dlouhodobě choval nepřijatelně, dalo by se o tom uvažovat?
KYSELA: Jde o to, co je nepřijatelnost. Má-li názory, které nesdílíte, nejde s tím nic dělat. Začne-li se obnažovat na veřejnosti, tak to zjevně nesouvisí jen s jeho názory, ale s tím, že má jakýsi jiný problém. Připadá mi ovšem smutné, že vedeme hovor na takové téma.
