http://sport.idnes.cz/australian-open-lucie-safarova-dme-/tenis.aspx?c=A170117_081423_tenis_rou
Hutné vedro. Rozparáděná soupeřka. Stav 3:6, 5:6 a 0-40. Tři mečboly. Byla to pro tenistku Lucii Šafářovou zatraceně perná chvíle. Jako by jich v posledních šestnácti měsících nezažila dost. Příští tři míčky v prvním kole Australian Open proti Belgičance Wickmayerové získala. Ale mrzutostem zdaleka nebyl konec.
Štíhlé lístky blahovičníků opodál se tyčících se skoro ani nepohnuly. Na kurt číslo 3 pražilo ostré slunce, které znepříjemňovalo hráčkám podání. Šafářové se nepovedl nadhoz, a tak si ho raději zopakovala.
Vyplatilo se. Eso. Následoval vítězný úder z forhendu. A bod přímo ze servisu. Shoda. Ufff.
Hlouček fanoušků s vlajkami jásal a povzbuzoval: „Pojď!"
Devětadvacetiletá Češka v hledišti kromě sestřenice poznávala pár známých. Podpora z tribun jí pomáhala v situaci, která vypadala takřka beznadějně. „Hlavně agresivně," hučela do sebe Šafářová.
Když si myslela, že je z nejhoršího venku, pokazila forhend. Čtvrtý mečbol pro zaťatou Wickmayerovou, která do partie vtrhla jako fúrie.
„Yanina začala skvěle a já se jen snažila v zápase nějak viset," konstatovala později Šafářová.
Tentokrát báječně trefený forhend znamenal opět relativně přívětivou shodu. Že by? Že by se krizi povedlo zažehnat?
A sakra. Dvojchyba. Pátý mečbol. Levačka z Brna hrozby časem přestala počítat. „Hlavně agresivně. Pojď si pro bod."
V příští výměně se forhendem opřela do malé žluté koule s plným rizikem. Její přežití na turnaji záviselo na několika centimetrech. Wickmayerová se jen dívala...
Lajna! Jinak vlídná a milá Šafářová nasadila tvář nelítostné válečnice. Shoda.
V jednu chvíli si vybavila, jak tu v lednu 2014 při vlastním mečbolu při bitvě s pozdější šampionkou Li Na o kousíček minula kurt. „Teď by mi osud mohl tu smůlu vynahradit," napadlo ji.
Vzápětí přece jenom dotáhla na 6:6 a před tie-breakem si pomyslela, že z nejhorší bryndy definitivně utekla: „Už to bude OK."
A pak? 1:5. 3:6. Wickmayerová znovu třímala tři šance zavřít partii. Na pěti z posledních sedmi grandslamů ztroskotala někdejší světová dvanáctka hned v úvodu. Prahla po úspěchu.
Jenže Šafářová napodobila umění slovutného kouzelníka Harryho Houdiniho, jenž se proslavil úniky ze všemožných pout a pastí. Její situace též vyhlížela bezvýchodně, nicméně...
Eso! Eso!!! 5:6. Belgičanka poté při své osmé příležitosti poslala míček do autu a z hlediště zazněl radostný ryk: „Lucka, Lucka!"
Avšak ani poté se vývoj úplně neobrátil. Return Šafářové pleskl o pásku. Její trenér František Čermák schovával napětí za slunečními brýlemi. „Nevadí. Pojď!" burcovali diváci.
„Hlavně agresivně," poroučela si jejich oblíbenkyně a v následující přestřelce se vzorně poslechla. Wickmayerová v tísni vypálila vedle. 7:7.
Arénou vířila otázka: Která z protivnic povolí dřív? Wickmayerová umdlévala. Lucie Šafářová-Houdiniová opět zaútočila. 8:7. „Hop, hop, hop!" volali fanoušci.
Psychicky vyždímaná Belgičanka zaservírovala do sítě. Vzápětí zase. Její jedenáctá dvojchyba! Se skloněnou hlavou se ploužila na lavičku. 9:7 pro Šafářovou.
Na sety sice bylo skóre vyrovnané, nicméně mač byl v podstatě rozhodnutý. Zničená Wickmayerová se posléze zmohla na jediný game.
Češka ji dorazila šestnáctým esem. „Lucko, děkujem!" skandovalo obecenstvo. Klaněla se dokonce i partička místních mladíků v bílých tričkách a vyvolávala její příjmení: „Safarouva, Safarouva!"
Po salvě zranění, nemocí, rozchodů a nezdarů Šafářová blaženě zaťala pěsti a dojatě mávala. Osud se smiloval.
