Podobně jako noví autoři oživili příběhy Hercula Poirota či Jamese Bonda, došlo i na legendárního Saturnina Zdeňka Jirotky. Po pětasedmdesáti letech vychází jeho pokračování s názvem Saturnin se vrací, za nímž stojí bývalý politik a překladatel Miroslav Macek.
Humoristický román se nese v ryze jirotkovském duchu. Přestože ujmout se pokračování muselo vyžadovat dávku odvahy a troufalosti, Macek k dílu přistoupil pokorně a plynně navázal v linii nejen dějové, ale především stylové.
Mnohdy opakuje celé věty z původního Saturnina, vzpomíná na události, jako bylo lapení lva Marka Aurelia či dočasné nechtěné ubytování tety Kateřiny a Milouše v lodním bytě na řece. Nové situace jsou často podobné těm v knize předchozí nebo se odehrávají na podobném principu.
Postavy ve svých charakterech nedojdou téměř žádné změny, snad jen Milouš je o něco méně karikován negativním směrem, za čímž stojí jeho milostné vzplanutí a nedobrovolné zapojení do pracovního procesu.
Saturnin zůstává stále nepředvídatelným, bezejmenný vypravěč nepříliš poučeným, teta Kateřina je stále nesnesitelnou ženou chrlící kupy přísloví a lidových rčení a po jejím boku přibyl nový manžel, znovu František. Nechybí děda, který se v očích své rodiny změní ve vidinu snadno nabytého dědictví, ani doktor Vlach.
V knize se mísí čistě český humor s inspirací humorem britským a cítit je i Jirotkův původní vzor Pelham Grenville Wodehouse.
Je jistě otázkou, zda by kniha stojící sama o sobě bez tolik úspěšného předchůdce obstála. Určité vtipné pasáže, kterých je tu opět požehnaně, působí nadčasově, přetrvává tu lehká kritika společenských a lidských nešvarů, poplatných v kterékoli době.
Novému Saturninovi nechybí určitá lidovost, sympatická prostota, kterou prostupují jednotlivé humorné události. Původní Saturnin měl lidem ulehčit život v nepříliš šťastné době. Byť se dnes nenacházíme uprostřed války, lehká humorná kniha jistě potěší nejen pamětníky původního ikonického díla.
