Pokud patříte k lidem, kterým se daří šetřit, máte důvod k oslavě, 31. říjen je totiž Světovým dnem spoření. Ve spolupráci s Českou spořitelnou jsme pro vás připravili malé historické ohlédnutí, jak se ke spoření nabádalo v dobách minulých. Nevyhýbal se mu Tomáš Garrigue Masaryk ani František Palacký.
Když se na české, území zrodila první spořitelna, psal se rok 1825, za ní pak následovaly další. Začaly vznikat proto, aby pomohly chudší a střední třídě získat větší ekonomickou nezávislost. Na peněžním trhu postupně vznikaly i další ústavy, které měly právo sbírat vklady, například záložny. Spořitelny proto musely začít svou činnost propagovat. Poprvé byl propagační leták upozorňující na výhody ukládání peněz v městské spořitelně vydán roku 1885 v Přerově. Z dnešního pohledu šlo o první marketing.
Spořitelny začaly také propagovat, aby si lidé spořili pro stáří. Takto se začalo poprvé spořit od roku 1889. Princip spočíval v ukládání vkladů na zvláštní vkladní knížky, ze kterých nebylo možné vybírat dříve než před dovršením 55. roku věku. Tyto vkladní knížky byly výhodněji úročené. Rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou úrokovou sazbou kryla ze svých prostředků Spořitelna Česká.
Střádanka byla hitem z Ameriky
Na podporu spořivosti se začaly zavádět i další speciální produkty. Hitem našich předků se stala střádanka. Dorazila k nám z Ameriky. Šlo o malé kovové pokladničky, které zapůjčila spořitelna střadateli proti malé záruce. Tehdy šlo o záruku ve výši tři koruny, z dnešního pohledu zhruba o 100 až 150 korun. Smyslem střádanek bylo naučit lidi spořit.
Záruka byla ve spořitelně uložena tak dlouho, dokud nebyla střádanka vrácena v neporušeném stavu. Tato kasička měla dva otvory – jeden na mince a druhý na papírové peníze. Klíček od ní byl v držení spořitelny. Když byla ve střádance naspořena dostatečná částka, donesl ji majitel do spořitelny, kde byl obnos spočítán a připsán jako vklad na vkladní knížku. Střádanky však nakonec vzaly za své. Lidé si v nich spořili oproti předpokladům poměrně velké částky a spořitelny s nimi měly hodně práce.
Dalším produktem sloužícím k propagaci spořivosti se staly úsporné lístky. Byly to známky v hodnotě 10 či 20 haléřů, které umožňovaly spořit po malých částkách. Prodávaly se v trafikách, továrnách nebo školách. A když měl střadatel shromážděno větší množství těchto známek, odnesl je do spořitelny. Po součtu jejich celkové hodnoty pak spořitelna zapsala vklad do vkladní knížky střadatele.
Vkladní knížku měl Palacký i Masaryk
Velké oblibě se těšily vkladní knížky, se kterými můžete spořit dodnes. Ještě za „císaře pána" byl nejmenší vklad 25 krejcarů, největší jednorázový 100 zlatých. Vklady byly zpočátku úročeny čtyřmi procenty, později třemi procenty. Mezi střadateli nechyběly vlivné a známé osobnosti, například hrdým majitelem první vkladní knížky Městské spořitelny pražské byl František Palacký. Jak byl spořivý? To dokládá jeho vkladní knížka. Nejprve se jeho vklady úročily pěti procenty, pak klesl úrok na čtyři procent
Tomáš Garrigue Masaryk byl majitelem vkladní knížky s číslem 1 000 001. Tato knížka stále existuje, její snímek se ale redakci nepodařil do uzávěrky získat.
Socialistické výzvy ke spořivosti
Ke spořivosti nabádaly spořitelny i v dobách socialismu, například hlásaly: „Blahobyt z práce, spokojenost z úspor" a "Svými úsporami prospěješ vlasti, rodině i sobě".
Dva roky po měnové revoluci, ve které došlo k loupeži století, kdy miliony lidí přišly o své úspory, se ke spoření vybízelo takto: „Naše upřímná rada všem členům JZD pro rok 1955. Doplatky ukládejte opět na vkladní knížky. S možností výhry 2x ročně nebo na úroky 2-3 %."
Nevyzvednuté úspory ve výši 1,78 miliardy
Vkladní knížky byly velmi populární i v dobách socialismu. Daly se založit na na jméno. Lidé však mohli spořit i anonymně na vkladních knížkách na doručitele, u kterých se nezkoumalo, kdo si na nich spoří. Tyto anonymní knížky byly zrušeny až v roce 2003 na základě směrnice Evropské unie. Ani přes opakované výzvy se řada střadatelů ke svým úsporám na těchto anonymních vkladních knížkách nepřihlásila.
Vklady ve výši 1,78 miliardy korun, které si nikdo nevyzvedl ani po prodloužení lhůty, převedla Česká spořitelna do své nadace a tyto prostředky dnes banka investuje do systémových změn ve vzdělávání.
V dobách socialismu byly velmi oblíbené i výherní vkladní knížky. Vklady na nich nebyly úročeny, úrokování nahrazovala možnost výhry ve výši až 250 % průměrného zůstatku vkladu. Slosování probíhalo dvakrát do roka a vyhrát se dalo na poslední trojčíslí čísla vkladového účtu.
Existovala i možnost spořit si organizovaně, například v podnikovém spoření, formou prémiového spoření mladých či v prémiovém spoření k důchodu. V tomto případě se roční základní dvouprocentní úroková sazba navyšovala o prémii jako odměnu za dodržení zpravidla pětiletého cyklu spoření, takže zhodnocení mohlo činit až 5,3 procenta. Poměrně slušný výnos.
První osobní účet v bance a obliba spoření
Dnes má vkladní knížku už málokdo, přesto existují. Samozřejmostí se pro nás staly běžné účty a internetové a mobilní bankovnictví. Ostatně pamatujete si, jak se jmenoval vůbec první osobní transakční účet, který jsme v Česku mohli začít využívat?
Dnes už dožívá, když však Česká spořitelna přišla v roce 1972 se sporožirem, byl to obrovský posun. U občanů si tato služba získala velkou oblibu. Na sporožiro se daly peníze nejen vkládat, ale vůbec poprvé šlo o účet, ze kterého mohli občané provádět bezhotovostní převody včetně trvalých příkazů.
A jak jsme na tom se spořením a zhodnocování úspor dnes? Sonda nazvaná Barometr obliby spořicích produktů naznačuje, že nejoblíbenějším spořicím produktem je stavební spoření a spořicí konto. Obliba spořicích kont sice v porovnání s předchozími lety ztrácí kvůli nízkým úrokovým sazbám, přesto na nich Češi drží značný podíl svých úspor. Obrovské množství peněz pak držíme i na běžných účtech, aniž bychom je zhodnocovali. A celkem 23 procent Čechů přiznává, že má peníze doma ve slamníku.
Proč necháváme své úspory ukusovat inflací? „Je za tím především vysoká konzervativnost, neochota lidí podstupovat byť i minimální tržní rizika, která jsou spojena s investováním. Částečně je za tím také ne zcela dobrá finanční gramotnost lidí. Mnoho lidí netuší, že jsou jednoduché a efektivní způsoby, jak zhodnocovat peníze například prostřednictvím podílových fondů," říká Jaroslav Kropáček, analytik a investiční expert České spořitelny.
Podle Kropáčka však dochází v posledních letech k mírnému posunu směrem k investicím, kdy Češi začínají více investovat například do konzervativních smíšených podílovým fondům. Rostoucí investiční apetit Čechů potvrzují i statistiky Asociace pro kapitálový trh. Stále víc lidí si také začíná uvědomovat, že v době nízkých úrokových sazeb na spořicích účtech je dobré začít investovat do akcií a část peněz vložit i do drahých kovů.
