Každý týden se v prostoru jazykové základní školy na pražské Pankráci setkávají akvaristé. Desítky prodejců a tisíce návštěvníků společně řeší, jaké vybrat akvárium, jakou technikou a jakými rybičkami a rostlinami ho osadit.
Během let se tato akvaristická burza neuvěřitelně rozrostla. „Zatímco v začátcích stačilo uspořádat v prostoru školní jídelny pár stolků pro prodejce, dnes už se jejich počet rozrostl tak, že zabíráme i přilehlé chodby a další školní prostory v přízemí školy," popisuje organizátor burzy Miroslav Orlík.
Kdo se tam vydá prvně, bude možná zaskočen obrovským množstvím lidí, kteří přicházejí, aby nakoupili nebo se třeba jen poradili s chovem. Oficiálně burza trvá od devíti do půl dvanácté, ale kdo jde s konkrétním problémem, může přijít o půl hodiny dříve a za mírně zvýšené vstupné získat čas v době, kdy prodejci ještě mají dostatek času věnovat se jednotlivým dotazům.
Naopak jsou lidé, kteří nesnášejí davy a přicházejí až půl hodiny před uzavřením. Zaplatí sice jen polovinu běžné vstupenky, ovšem s nebezpečím, že je část sortimentu už vyprodaná.
„Podle nás je je podobná burza výborná pro obě strany – pro prodejce i pro návštěvníky. Naši prodejci jsou malochovatelé a jejich rybičky jsou nejen zdravé, ale často i levnější než v běžných akvaristikách, kde odebírají ryby z velkochovů a není výjimkou, že jsou nemocné," popisuje Orlík.
Na burze najdete prakticky všechno, co potřebujete pro vybavení pro akvária včetně jejich stavby na míru, krmení, chemie pro úpravu vody, čištění a techniky pro dávkování krmení. Lze tu vysledovat i trend, který sice není novinkou, ale mezi pokročilými akvaristy začíná převládat.
„Jde o to, aby se v akváriu vytvořila přirozená biologická rovnováha. Takže prodáváme rybičky, které se živí řasami a tím akvárium přirozeně čistí, například některé druhy parmiček, mřenky si dokonce dokážou poradit i s přemnoženými šneky," popisuje Marie Šedivá, která na burze prodává.
„Příroda si obyčejně dokáže poradit sama, akorát bych doporučovala občas vyměnit vodu v akváriu, ne jen doplňovat," připomíná. Ale radí, aby ještě před tím, než se pustíte do budování akvária, jste si něco o problematice nastudovali nebo se poradili. „Rozhodně se například nesnesou v jednom akváriu dravé ryby s těmi mírumilovnými, ale existují i ryby, které se snesou se všemi," říká.
Osobně příliš nedůvěřuje obecně chemii. „Když někdo shání měřák tvrdosti vody, vždycky se ho ptám: Rozumíte tomu? Někde si to vyčetl, ale vlastně neví, co a proč to dělá," vysvětluje. Proto doporučuje, pokud se chovateli něco nezdá, aby vzal hadici, vypustil vodu a napustil stejně teplou a čerstvou.
Jedinou chemii, kterou používá, je kuchyňská sůl. „Na padesát litrů rozpustíte jednu rovnou lžíci, ryby to potřebují pro růst kostí, účinkuje to proti drobným rankám, kytkám to neškodí," doporučuje. Za smysluplné považuje používat dodávání CO2 do takzvaných holandských nádrží, tedy hlavně velkých akvárií s hodně rostlinami, anebo postavených právě na nich.
Příznivcem biologického čištění je i chovatel David Krušina, který je milovníkem škeblí. „Škeble mají tu vlastnost, že dokážou pročistit kamínky nebo písek na dně akvária, kde se usazují veškeré biologické zbytky, a proměnit je v CO2. Většinou si lidé koupí jednu, což úplně stačí," popisuje.
Škeble mají i jednu nepříjemnou vlastnost: jejich larvičky se vyvíjejí tak, že parazitují na rybičkách. Pokud by škeblí a larviček bylo příliš mnoho, mohlo by to nemocnou rybičku i zabít, ale podle jeho zkušeností je to velmi výjimečné.
„Každý solidní prodejce, který se v problematice alespoň trochu vyzná, dokáže poradit, jakou škebli a do kterého akvária s jakými rybkami nasadit," upozorňuje.
