Bývalý poradce Bílého domu pro národní bezpečnost John Bolton se minulý týden v televizním rozhovoru bouřlivě chlubil, že se podílel na plánování amerických pokusů o převrat v cizích zemích. „Jako někdo, kdo pomáhal plánovat státní převraty, ne tady, ale, víte, na jiných místech, to vyžaduje hodně práce,“ řekl nestydatě bývalý velvyslanec USA při OSN, když se vyjadřoval na slyšení v Kongresu k útoku na americký Kapitol ze 6. ledna roku 2021, což podle svého „odborného posudku“ nepovažuje za pokus o převrat.

Bolton, známý jestřáb, v minulosti bez omluvy prosazoval americkou invazi do Iráku a horlivě podporoval myšlenku bombardování Íránu a Korejské lidově demokratické republiky (KLDR). Bezostyšná nestydatost a arogance, které projevil ve svém přiznání, potvrdily to, co je už známé většině světa – že vměšování, invaze a operace vedoucí ke změně režimu jsou vhodnými nástroji zahraniční politiky Washingtonu a jeho hegemonické agendy.

Například jen během období studené války, mezi lety 1947 a 1989, provedly USA mise ke změně režimu nejméně 72krát – 66 skrytých operací a šest otevřených – podle analytické zprávy Lindsey A. O'Rourke, asistentky profesora na Boston College. Tajné operace Washingtonu uspěly ve 26 případech, kdy se k moci dostaly loutkové režimy podporované Spojenými státy, zatímco ve zbývajících 40 případech selhaly. Devět ze 14 pokusů o převrat navíc dostalo k moci vůdce podporované USA.

Zpráva z roku 2016 také ukázala, že vměšování do zahraničních voleb zůstalo pro USA nejúspěšnější tajnou taktikou. Zjistila 16 případů, kdy se Washington snažil ovlivnit zahraniční volby skrytým financováním, poradenstvím a šířením propagandy pro své preferované kandidáty, často nad rámec jediného volebního cyklu. Z toho strany podporované USA vyhrály volby v 75 procentech případů.

Mnoho zemí, včetně Číny, Ruska, Íránu a Venezuely, které se v průběhu let často stávají terčem krutých kampaní amerických intervencionistů, odsoudilo Boltonovy nedávné poznámky, ale jeho tvrzení je sotva překvapilo, když poznamenaly, že zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí se stalo charakteristickým znakem zahraniční politiky USA.

Poháněny patologickým nutkáním

Mezitím USA pokračovaly ve své intervencionistické agendě i po skončení studené války. Spojené státy léta vyvolávaly politické nepokoje v Latinské Americe a na Blízkém východě. Role Washingtonu jako katalyzátoru hnutí takzvaného arabského jara na Blízkém východě je až příliš dobře známá. Invaze do Afghánistánu, Iráku, Libye a Sýrie vedené USA způsobily v těchto zemích zmatek vedoucí k občanským nepokojům, domácí nestabilitě, těžkým ztrátám na životech a masové migraci.

Jako by byly vedeny patologickým nutkáním, USA také podnítily barevné revoluce v některých částech Evropy a Asie. Vysocí američtí představitelé dokonce v některých z těchto zemí sami vyšli do ulic, aby podpořili opoziční síly v rozdmýchávání politické konfrontace.

V posledních letech se USA pokusily rozdmýchat problémy v čínské zvláštní administrativní oblasti Hongkong (HKSAR), Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang a ostrovní oblasti Tchaj-wan pomocí stejné staré taktiky ze své příručky pro intervencionisty, ale Peking je rozhodně odrazil.

Zrovna minulý pátek Pentagon oznámil, že ministerstvo zahraničí USA schválilo potenciální prodej vojensko-technické pomoci Tchaj-wanu v odhadované hodnotě 108 milionů dolarů, což je další provokativní vměšování „dlouhých rukou“ do vnitřních záležitostí Číny.

Tento krok USA je jasným příkladem jejich agendy a pokusu podkopat suverenitu a bezpečnostní zájmy Číny. Peking toto rozhodnutí důrazně odsoudil a zároveň podal vážné protesty Washingtonu. Čína také naléhala na USA, aby „dodržovaly zásadu jedné Číny a ustanovení tří společných čínsko-amerických komuniké, odvolaly plán prodeje zbraní, zastavily prodej zbraní a vojenský kontakt s Tchaj-wanem a přestaly vytvářet faktory, které by mohly vést k napětí v Tchajwanském průlivu.“

Primární síla globální nestability

Co je na tom všem matoucí, je, že ačkoli jsou USA se svým hegemonickým výhledem primární silou globální nestability a turbulencí, naopak obviňují ostatní země z destabilizace globálního řádu a porušování mezinárodního práva. USA nikdy nebyly tím, kdo by se řídil normami mezinárodního práva, protože se pravděpodobně považují za nějakým způsobem nad zákonem. Z pohledu USA jsou všechna mezinárodní pravidla a zákony nějakým způsobem určeny k tomu, aby je ostatní země dodržovaly, zatímco Washington přebírá roli globálního policisty, aby hlídal a nacházel chyby u ostatních.

V tomto kontextu Boltonovo přiznání také odhaluje klam amerických prohlášení o takzvaném „mezinárodním řádu založeném na pravidlech“, kde „pravidla“ a „řád“ platí pouze pro ostatní, zatímco Washington pokračuje v pošlapávání posledních kousků těchto „pravidel“ a „řádu“, tak aby sloužily jeho nevyzpytatelným zájmům, kterých je ochoten dosáhnout jakýmkoli způsobem. Establishment v USA vytrubuje tato „pravidla“ a „řád“ s jediným záměrem – zachovat hegemonii USA a chránit jejich autoritu snadno zasahovat do záležitostí jiných zemí a v případě potřeby svrhnout legitimní vládu a nahradit ji loutkovým režimem podle vůle Bílého domu.

To je přesně ten druh „pravidel“ a „řádu“, který chtějí američtí jestřábi jako Bolton hájit pro potomstvo. Svět se mění. Sleduje, jak globální hegemon upadá a ustupuje multipolárnímu světovému řádu, kde má mnoho rozvíjejících se mocností stále větší slovo v globálním vládnutí. Brzy nastane čas, kdy hanebná a ničivá agenda Washingtonu týkající se „změn režimu“ a „intervence“ zemře zaslouženou smrtí a jestřábi jako Bolton upadnou do věčného odsouzení. (Kl)