Autor: Freddie Reidy je spisovatel na volné noze se sídlem v Londýně. Studoval historii a historii umění na Univerzitě v Kentu v Canterbury se specializací na ruskou historii a mezinárodní politiku.

21. června došlo ke dvěma významným událostem v evropských záležitostech. První byla potvrzení, že italský premiér Mario Draghi odstoupí po kolapsu své koaliční vlády. Druhá bylo oznámení Evropské centrální banky (ECB), že úrokové sazby vzrostou o 0,5 procenta.

Přestože jsou významné, obě události v sobě nesly nádech nevyhnutelnosti. Itálie má od druhé světové války ohromujících 69 vlád a nárůst sazeb ECB na 0 procent následuje pouze pohyby amerického Federálního rezervního systému (Fed) a Banky Anglie.

Prezidentka ECB Christine Lagardeová uznala, že jde o „tah na růst“ vyvolaný konfliktem na Ukrajině a naznačila záměr připravit se na dlouhodobější ekonomickou kampaň. Řekla: „Očekáváme, že inflace zůstane nějakou dobu vysoko v důsledku pokračujícího tlaku cen energií a potravin a tlaků v cenovém řetězci.“

Ukončení osmileté politiky ECB zvýšením úrokových sazeb nad záporné hodnoty je samozřejmě významným okamžikem, ale mnozí zpochybnili dopad takového opatření, zejména ve srovnání s kroky, které podnikl Fed, od něhož se očekává, že v příštích týdnech oznámí další zvýšení sazeb. Nárůst o 0,5 procenta je vyšší než očekávaný nárůst o 0,25 procenta.

Carsten Brzeski, hlavní ekonom eurozóny v ING argumentoval, že „zvýšení sazeb o 0,5 procentního bodu a zmírňování vůdčích pokynů ukazuje, že ECB si myslí, že okno pro sérii zvýšení sazeb se rychle uzavírá.“

Hnací síla radikálnějšího zvýšení o 0,5 procenta pramení z dalších energetických problémů, jak EU žádá členy, aby začali přidělovat zemní plyn. ECB je však v rozsahu svého zásahu omezena politickou realitou v rámci bloku, zejména pokud jde o Itálii.

Lagardeová si je velmi dobře vědoma nejisté ekonomické situace Itálie, kde je inflace na nejvyšší úrovni od roku 1986 a veřejný dluh dosahuje 150 procent HDP. Schopnost Itálie splácet svůj dluh musí být zachována, aby se zabránilo širšímu tržnímu šoku.

Nová italská vláda také musí pokračovat v programu ekonomických reforem, které jsou nutné k zajištění životně důležitých 200 miliard eur (204,54 miliardy amerických dolarů) z evropského fondu na obnovu. Mnohé z těchto ekonomických reforem však stály za pádem Draghiho vlády a jejich uskutečnění není v žádném případě zaručeno, nebo alespoň ne v požadovaném časovém horizontu.

Krishna Guha, vedoucí politiky investiční banky Evercore, v rozhovoru pro Financial Times varoval, že „kombinace obrovského stagflačního šoku z využívání ruského zemního plynu jako zbraně a politické krize v Itálii je tak blízko k vytvoření dokonalé bouře, jak si dokáže ECB představit.“

Vyhnutí se italské ekonomické krizi bude záviset na zbytkové politické vůli schválit rozpočet na rok 2023, zatímco Draghi zůstane premiérem v mezivládním období před nadcházejícími všeobecnými volbami. Druhou nutností je rychlost utváření pravděpodobně nové pravicové koalice v čele s Giorgiou Meloniovou, předsedkyní strany „Bratři Itálie“. Politická přestávka by mohla znamenat ekonomickou katastrofu.

Pro ECB a širší eurozónu je rychlé vyřešení událostí v Itálii životně důležité, protože EU si nemůže dovolit situaci podobnou pomoci Řecku v roce 2010, která urychlila přechod ECB k záporným úrokovým sazbám, od nichž teprve ustupuje.

Výzvou pro Lagardeovou a ECB je dvojí požadavek na kontrolu inflace i jednoty EU. Prezidentka banky dlouho odolávala „postupné změně cílů během mise“, nicméně v době ekonomických potíží mluví peníze. Oznámení nového nástroje na ochranu přenosu (TPI) je klíčovou součástí této mise. Nástroj je navržen tak, aby chránil před situací, kdy náklady na půjčky mezi členy vzrostou do takové míry, že bude nutné bezprecedentní vystoupení z eurozóny.

Závažnost situace podtrhuje skutečnost, že TPI má neomezenou kupní sílu a Lagardeová také tvrdí, že banka má „suverenitu“ v tom, jak bude nástroj nasazen.

Banka doufá, že zavedením svého značného ekonomického arzenálu s takovou silou uklidní trhy a investory a znemožní jeho nasazení. Zda však tato ekonomická obrana odolá silám politické reality, se teprve uvidí. (Kl)