Autoři: Kong Qingjiang (Kchung Čching-ťiang) je děkan Školy mezinárodního práva na Čínské univerzitě politických věd a práva. Zhai Yucheng (Čaj Jü-čcheng) je pomocný vědecký pracovník Akademie mezinárodního právního státu na Čínské univerzitě politických věd a práva. Článek odráží názory autorů a ne nutně názory CGTN.

Zdá se, že před znovusjednocením Tchaj-wanu s čínskou pevninou zůstane tchajwanská otázka ožehavým tématem. Vnější síly tuto otázku buď důsledně a pečlivě řídí ve vztahu s Čínou, nebo nešetří úsilím z ní těžit strategické zájmy. Většina zemí patří k těm prvním, zatímco Spojené státy a několik dalších zemí patří k těm druhým.

USA většinou uklidňují Čínu dvojsmyslnými slovy jako „politika jedné Číny“, ale jsou vždy připraveny provokovat Čínu tchajwanskou otázkou. Ve skutečnosti se celá řada politiků a jejich kumpánů živí využíváním Tchaj-wanu, ať už ve formě vytvoření si jména a mobilizace politické podpory nebo sklizně hmatatelných výhod z nabízení vojenských prodejů nebo poskytování politického lobbingu. 

Tuto hru chce hrát i předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Je jasné, že v tuto chvíli nemá žádnou naléhavou agendu, kterou by mohla projednat s tchajwanským úřadem, pokud ponecháme stranou to, že samotné toto chování je v rozporu s americkou „politikou jedné Číny“.

Přestože se pochybnosti a kontroverze o její cestě stále šíří, dosáhla svého zamýšleného cíle: Veřejné mínění se zvýšilo a provokativní efekt se již projevil. V očích svých fanatických příznivců bude oslavována jako hrdinka; pokud z návštěvy ustoupí, může tvrdit, že tak učinila, aby se chovala zodpovědně v očích rozumného mezinárodního společenství, které si přeje stabilní situaci.

Jako zkušená politička ve Washingtonu Pelosiová plně chápe složitost a citlivost tchajwanské otázky. Uprostřed obrovského napětí mezi USA a Čínou trvala na zažehnutí problému návštěvou Tchaj-wanu navzdory velkým politickým a bezpečnostním rizikům. Její krok není zjevně ani ze zájmu, ani z lásky k Tchaj-wanu, ale z vykalkulované agendy sklízení politických výhod nehoráznou provokací čínské pevniny.

Čínské ministerstvo národní obrany vydalo varování, že pokud se Pelosiová vydá vlastní cestou, Čínská lidová osvobozenecká armáda (PLA) „nebude nečinně přihlížet“. Zda se Čína a USA dostanou do potyčky, přitahuje velkou pozornost. Autoři se však domnívají, že vojenský konflikt je to poslední, co by si obě strany kdy přály vidět. Hlubším důvodem je, jak si strategická komunita USA dobře uvědomuje, že v nejlepším zájmu USA je udržovat mír a stabilitu s Čínou.

Skutečným nebezpečím je, že někteří protičínští politici v USA už nejsou spokojeni s využíváním Tchaj-wanu k politickému obtěžování čínské pevniny. Emocionálně, bezohledně a netrpělivě chtějí využít tchajwanskou otázku k oslabení a omezení Číny, a to i s rizikem zažehnutí války.

Využívání Tchaj-wanu však není pro USA všelék na to, jak odvrátit pozornost svých lidí od svých vnitřních záležitostí. Pokles HDP, vysoká míra inflace, násilí se zbraněmi a rozdělená společnost... to vše jsou vážné problémy, které musí USA řešit. Proto, když je země ve vnitřním „ohni“, bylo by nerozumné provokovat ostatní, protože „ti, kdo si hrají s ohněm, jím zahynou“.

Jia