Autor: Keith Lamb je absolvent Univerzity v Oxfordu s titulem magistr v oboru současných čínských studií. Jeho hlavní výzkumné zájmy jsou mezinárodní vztahy Číny a „socialismus s čínskými charakteristikami“.

Se zprávou CNN o plánované návštěvě Nancy Pelosiové v čínském regionu Tchaj-wan pořádají USA setkání s katastrofou. To znamená, že předsedkyně Sněmovny reprezentantů Pelosiová bude nejvyšší americkou političkou, která odcestuje na Tchaj-wan od cesty jejího předchůdce Newta Gingriche v roce 1997.

Návštěvu Pelosiové nelze považovat za osobní. V důsledku toho představuje facku do tváře principu jedné Číny, který byl od zahájení otevírání Číny základním kamenem čínsko-amerických vztahů i míru a hospodářského rozvoje ve východní Asii.

Princip jedné Číny uznává, že existuje pouze jedna čínská vláda, čímž Spojené státy udělují toto oficiální diplomatické uznání Pekingu. Návštěva Pelosiové tedy vysílá nebezpečný smíšený signál. V nejlepším případě návštěva nerespektuje čínskou suverenitu, zatímco v nejhorším naznačuje, že Washington vede vztahy mezi státy a snaží se narušit mírové znovusjednocení.

Pokud jde o ekonomiku Tchaj-wanu, je vysoce integrovaná s čínskou pevninou a zvláštní administrativní oblastí Hongkong, které tvoří asi 50 procent tchajwanského vývozu. To se bude jen zvyšovat, protože Čína a zbytek východní Asie se budou nadále společně rozvíjet. Kromě toho politika Pekingu „jedna země, dva systémy“ zajišťuje, že tchajwanský vládní systém bude chráněn.

Faktem je, že USA se o obyvatele Tchaj-wanu příliš nestarají, protože právě oni by stáli v první linii jakéhokoli potenciálního geopolitického konfliktu, který by mohl vzplanout kvůli špatné kalkulaci. Ve světle „urážky od Pelosiové“ má Peking jistě plné právo na přiměřenou reakci, která, jak očekávám, bude mít podobu zvýšeného vojenského cvičení.

Taková vojenská reakce by nebyla přehnanou reakcí vzhledem k tomu, že skupina amerických vojenských lodí míří k Tchaj-wanu, aby se časově shodovala s návštěvou Pelosiové. Japonsko navíc nedávno vyslalo parlamentní bezpečnostní skupinu vedenou Shigeru Ishibou, aby projednala plány na možný konflikt s Cai Yingwen (Tsai Ing-wen). Je zřejmé, že prostřednictvím pošetilosti nebo plánování napětí stoupá.

I když činy mluví hlasitěji než slova, zastavme se nad realitou a předpokládejme, že můžeme věřit americkému prezidentovi Joe Bidenovi, který ve svém nedávném hovoru se svým čínským protějškem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching) řekl, že „Spojené státy se důrazně staví proti jednostranným snahám změnit status quo nebo proti podkopání míru a stability v Tchajwanském průlivu.“ Proč podle tohoto scénáře potom jede Pelosiová na Tchaj-wan?

Mysl se zmítá. Při čtení zákonů jako „America COMPETES Act of 2022“ je zřejmé, že v současných amerických politických kruzích jsou někteří, kteří se snaží bojovat proti Číně udržováním technologické převahy v průmyslu výroby čipů, v jehož čele je Tchaj-wan. Pelosiová se možná snaží vykuchat tchajwanský technologický průmysl tím, že ho exportuje více do USA před znovusjednocením Číny. Abychom tuto hypotézu ověřili, museli bychom věnovat pozornost obchodování jejího manžela!

I když nemůžeme vyloučit individuální hrabivost, předvádění a pošetilost, musíme také vzít v úvahu, že cesta Pelosiové je pečlivě naplánovaný strategický krok. Pokud je to tento případ, o jaký gambit jde? Tvrzení o ochraně demokracie a svobody je třeba odhodit, protože historie dokazuje, že tato tvrzení mají vždy odpovídající imperiální cíle, které působí jako hnací síla tohoto veřejného obrazu.

USA by nepochybně rády udržely Tchaj-wan na své oběžné dráze, aby zadržely Čínu jejím rozdělením. Geopoliticky by sjednocená Čína měla přístup k prvnímu ostrovnímu řetězci, který by prolomil americkou strategii, kterou USA používají k udržení své hegemonie ovládáním okrajů kontinentů pomocí námořní projekce.

Tento status quo dominance USA je však fantazií, která nemůže trvat věčně. Historický trend ukazuje na případné mírové znovusjednocení napříč Tchajwanským průlivem. S ohledem na to by tak bojovná mocnost, jako jsou USA, jistě raději uvařila brzkou válku, zatímco Čína je stále relativně nerozvinutá. 

Americkým elitám by takový konflikt poskytl další příležitost ke sklízení válečné bídy. Současně by byla celá Asie stažena dolů a USA by se snažily využít tuto strategii výhra-prohra k udržení své relativní hegemonie. Ekonomicky nevyhnutelně utrpí i zbytek světa, a pokud se konflikt rozšíří, hrozí jaderná katastrofa a zničení celé Země.

S ohledem na to představuje i „chytrá strategie“ ve jménu imperialismu vrchol pošetilosti. Jako takové musí USA spolu se svými spojenci zvážit, kde se nacházejí v rámci většího historického trendu, aby se tomuto setkání s katastrofou vyhnuly. （Kl）