Autoři: Cao Desheng (Cchao Te-šeng) a Hu Meidong (Chu Mej-tung) / deník China Daily 

Na snímku je budova Tulou (Tchu-lou) v okresu Longyan (Lung-jen) v provincii Fujian (Fu-ťien) na jihovýchodě Číny. [Fotografii poskytl deník China Daily.]

Pokaždé, když vypráví návštěvníkům příběhy o svém zvláštním domě, Lin Rigeng (Lin Ž´-keng) je velmi hrdý. 

Dvaasedmdesátiletý Lin Rigeng vlastní budovu Tulou Zhencheng (Čen-čcheng) ve vesnici Hongkeng (Chung-kcheng) v okresu Longyan (Lung-jen) v provincii Fujian (Fu-ťien) na jihovýchodě Číny.

Lin se narodil v kruhovém domě s vybledlými žlutými hliněnými stěnami a tmavě hnědou dřevěnou střechou a rád pracuje jako průvodce a vypráví návštěvníkům o architektonických zázracích Tulou nebo „hliněných budov“ čínského etnika Hakka, které kombinují ubytování a opevnění.

„Nikdy mě to neunavuje. Vlastně si to užívám,“ řekl Lin o své práci.

Budova Zhencheng byla postavena v roce 1912 dědečkem Lin Rigenga, který zbohatl prodejem řezaček na doutníky. Návrh a výstavba čtyřpodlažní struktury, která má 208 místností kolem centrálního nádvoří a pokrývá téměř 5.000 metrů čtverečních, trvaly rodině téměř pět let a padla na ně velká částka peněz.

Budova Zhencheng je známá jako „princ mezi domy Tulou národnosti Hakka“ a je jednou ze 46 takových budov umístěných na seznam světového dědictví v roce 2008.

Pro místní obyvatele, kteří vyrostli v Tulou, jsou to jen normální domy, ale Lin si během jeho rozhovorů s návštěvníky uvědomil, že každá ze struktur je mimořádnou architekturou.

V celé historii byli obyvatelé Tulou většinou migranti Hakka do jižní Číny, kteří pocházeli z oblastí sousedících se Žlutou řekou.

Tlaky obyvatelstva vytvořily konflikt mezi lidmi Hakka a jejich sousedy, takže si stavěli své domovy jako opevnění. Ve vesnici Yongding (Jong-ting) v okresu Longyan je nyní více než 23 tisíc Tulou.

„Nejvíce mě překvapilo, že návštěvníci se opravdu zajímají o náš komunitní životní styl i naši kulturu Hakka. Myslí si, že je neuvěřitelné, že tolik lidí může žít spolu v souladu,“ řekl Lin. „Teprve potom jsem si uvědomil, že můj dům je takový poklad,“ dodal Lin.

Jak stoupal počet turistů, Lin vycítil obchodní příležitost.

Na konci 90. let minulého století se Lin vzdal zemědělství, aby vstoupil do cestovního ruchu, pracuje jako průvodce a každoročně vede kolem 300 skupin návštěvníků. Provozuje také obchod se suvenýry a rodinný penzion s deseti lůžky.

Lin řekl, že cestovní ruch změnil životy jeho rodinných příslušníků, a bez něj by nežili stejně dobře jako v současnosti.

„Můj syn opustil svou práci učitele a přivedl svou rodinu zpět, aby mi pomohl řídit firmu. My jsme majitelé Tulou třetí generace, chráníme naše kulturní dědictví, aby více lidí vidělo tento architektonický poklad etnika Hakka.“

D.