Svět skutečně sledoval let mluvčí Kongresu Nancy Pelosiové na Tchaj-wan a zejména slouhové zájmů USA očekávali ostrou reakci čínského komunistického vedení. Ta zatím nepřichází, míní s nehraným údivem političtí komentátoři a politologové. Ono je to jinak, protože ona reakce nepřichází podle jejich očekávání. Čína získala na svou stranu jednak zásadní morální výhodu, protože, jak uvedlo tamní ministerstvo zahraničních věcí, »byly to USA, které jako první podnikly provokativní kroky a způsobily eskalaci napětí v Tchajwanském průlivu«, a jednak jsou ve hře ekonomické dopady nepředstavitelných rozměrů pro celý západní svět v čele s USA, ale žel s Evropou.

Na čínské ekonomice je bez přehánění závislý celý svět. Stát, patřící ke klíčovým hráčům celoplanetárního byznysu, dodává do globálních řetězců takové technologie, které se nikde jinde v takovém množství nevyrábějí. Spíše se nevyrábějí vůbec. V Tchaj-wanu se např. vyrábí většina čipů nových generací, životně potřebných pro vojenské obranné systémy a podnikové výpočetní služby. Zbytek světa dokáže v současnosti pokrýt jen asi 10 % veškeré poptávky. Taiwan Semiconductor (TSMC) vyrábí přibližně devadesát procent světové poptávky všech pokročilých čipů. Právě výpadek od této firmy se během koronavirových lockdownů ukázal pro celý svět doslova fatálním. Případný vojenský konflikt by proto neměl vítěze.

Američané chtějí udržet neudržitelné a proto se uchylují k provokacím, které v konečném důsledku nemohou dopadnout jinak, než že se krutě obrátí proti jim samotným. Spojené státy nutně potřebují izolovat Čínu stejně jako Rusko od ostatního světa, resp. izolovat Čínu od Ruska. V křeči kopající Spojené státy i zde hodlají užít ukrajinský recept, proto po předskokanovi Vystrčilovi vyslali do Taipei stařičkou Nancy Pelosi. Jinak řečeno –  vyprovokovat jadernou velmoc (Čínu) k provedení útoku, následně uvalit sankce na útočníka a dílo jest dokonáno. Není. Nemusím být kariérním politologem, abych poznal, že toto je mimo jakoukoli uskutečnitelnost. De facto se jedná o začátek konce léta poctivě budovaného amerického strategického konceptu Pax Americana (svět pod vládou USA) a o počátek intenzivního sjednocování Ruska, Číny, Indie a dalších zemí do nové globalizační reality (BRICS je jednou z reálných variant), avšak bez vedoucí úlohy Západu, čili Bílého domu.

Amerika spolu s sebou stahuje do záhuby celý starý západní svět, a ten jí k tomu ještě až na nepatrné výjimky tleská. Nicméně přijde o značnou část tleskajících fanoušků. Na ty ještě nedávno tleskající a oddaně milující Spojené státy jako nedostižný vzor čekají ale posttraumatické šoky v mnoha případech s trvalými následky.

Vojtěch Filip