15. srpna letošního roku uplynulo 77. let od porážky Japonska a jeho bezpodmínečné kapitulace. Svět znepokojuje, že se v Japonsku hýbe stín militarismu, který se snaží vymanit z okovů poválečné mírové ústavy. Zejména nedávná nebezpečná vystoupení některých japonských politiků v otázce čínského Tchaj-wanu zvyšují obavy lidí.

Není to tak dávno, co předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová navštívila v rozporu se zásadou jedné Číny čínský Tchaj-wan, což odsoudilo více než 170 zemí a mnoho mezinárodních organizací. Japonsko se ale postavilo proti tomuto trendu. Když se japonský premiér Fumio Kishida setkal s Nancy Pelosiovou, nepravdivě tvrdil, že legitimní vojenská cvičení Číny kolem Tchajwanského průlivu „vážně ovlivnila národní bezpečnost Japonska“ a pohrozil, že „Japonsko a Spojené státy budou společně udržovat mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu“. Japonsko navíc vydalo spolu s dalšími zeměmi G7 a Evropskou unií takzvané společné prohlášení, aby podpořilo USA.

V otázce čínského Tchaj-wanu má Japonsko vůči čínskému lidu historický dluh a vůbec není způsobilé činit nezodpovědné poznámky. V roce 1895 se japonští imperialisté v útočné válce násilně zmocnili čínského Tchaj-wanu a ostrovů Penghu a vedli tam půl století trvající koloniální vládu, během které zabili více než 600 tisíc tchajwanských krajanů a vyplenili velké množství místních zdrojů, což přineslo vážnou katastrofu na čínský Tchaj-wan. Káhirská deklarace z roku 1943 a Postupimská deklarace z roku 1945 jasně stanovily, že čínské území ukradené Japonskem, jako je Tchaj-wan a ostrovy Penghu, by mělo být vráceno Číně. Poté Japonsko přijalo Postupimskou deklaraci a vyhlásilo bezpodmínečnou kapitulaci. V roce 1972 dala japonská vláda v čínsko-japonském společném prohlášení jasně najevo, že plně chápe a respektuje stanovisko čínské vlády, že Tchaj-wan je nezcizitelnou součástí čínského území. To je politický základ čínsko-japonských vztahů.

Po porážce Japonska však Spojené státy ze svých vlastních zájmů neprovedly důkladné zúčtování s japonským militarismem. V důsledku toho krajně pravicové síly v Japonsku nejenže nedokázaly reflektovat historii agrese, ale jsou znepokojeny svou porážkou ve druhé světové válce a stále mají zájem o čínský Tchaj-wan. List „Zaobao“ nedávno publikoval článek poukazující na to, že Japonsko se nyní snaží znovu „omladit“ v naději, že problém Tchaj-wanu rozšíří, jak jen to bude možné, s konečným cílem zabránit znovusjednocení Číny. Je vidět, že série nesprávných slov a činů Japonska v otázce Tchaj-wanu je odhalením a projevem jeho zkresleného a deformovaného pohledu na historii.

V posledních letech Japonsko často dělalo povyk ohledně tchajwanské otázky, což má také praktické aspekty. Od tvrzení, že společně se Spojenými státy „chráníme Tchaj-wan“, po obhajování toho, že „pokud se něco stane Tchaj-wanu, tak se to stalo Japonsku nebo japonsko-americké alianci“, Japonsko dokonce vyzvalo Spojené státy, aby se vzdaly své „nejednoznačné strategie“ a vyjasnily svou pozici „ochrany Tchaj-wanu silou“. Japonsko chce nejen potlačit Čínu, ale chce také zintenzivnit konflikt mezi Čínou a Spojenými státy, přimět Spojené státy, aby se více zapojily, aby mohlo využít příležitosti k vytvoření záminky pro zvýšení vojenských výdajů, rozšíření své vojenské síly, prosadit revizi mírové ústavy a stát se takzvanou „normální zemí“.

V tuto chvíli je už jasné, co se Japonsko snaží dělat. Není to tak dávno, co Bílá kniha o obraně z roku 2022 přijatá na zasedání japonského vládního kabinetu konstatovala, že vzhledem k tomu, že situace v okolním bezpečnostním prostředí se stává stále vážnější, je nutné, aby Japonsko zvýšilo svůj rozpočet na obranu a podstatně posílilo své obranné schopnosti. „Bílá kniha“ také samostatně uvádí téma Tchaj-wanu a tvrdí, že Japonsko bude spolupracovat se svými spojenci na společném udržení stability v Tchajwanském průlivu.

Zapomenout na historii je zrada a popření viny znamená možnost ji opakovat. Letos v květnu singapurský premiér Lee Hsien Loong při své návštěvě Japonska poradil, že by se Japonsko mělo zamyslet nad tím, jak se vypořádat s historickými problémy a aktivně se podílet na regionálním mírovém rozvoji.

Japonští politici by neměli zapomínat na škody, které způsobili svým asijským sousedům, a měli by se nad nimi čas od času zamyslet, poučit se z historie a zastavit nebezpečné uvolňování omezení militarismu.

Jia