Kvantové čipy Photo: CFP
USA, údajný ochránce svobody, demokracie a lidských práv, a zejména pak svobodného, férového a přirozeně zdravého trhu, který se prý snaží protlačit do globálního řádu svobodných trhů, právě otevřeně a bezostyšně předvedly, kým opravdu jsou, schválením dlouho chystaného ČIPOVÉHO zákona, z jehož znění vyplývá, že Washington je „Globální Olymp“, kde zdejší bohové určují, kdo dostane přiděleno právo na technologický rozvoj, a kdo ne, jako když porušitel božského řádu Prométheus dal lidstvu technologii ohně, na kterou nemělo od Olympu povolení.
Stejně jako v té pověsti s ohněm, teď ten zákon s čipy, přiděluje právo provozovat výrobu pokročilejších, nejen těch špičkových čipů, jen určitým zemím, zatímco ostatní – zejména Čína, ale nejen ta – nemají povoleno se do těchto globálních průmyslových řetězců zapojovat, ať už jako dodavatel, nakupující potřebných výrobních zařízení, příjemce investic do tohoto oboru aj. Washingtonský „Olymp“ určuje svévolně světu, jak má vypadat přirozeně trhem se roky rozvíjející mezinárodní dělba práce v jednom z klíčových oborů naší civilizace.
Prezidentem Joe Bidenem v úterý podepsaný ČIPOVÝ zákon, který také poskytne americkým společnostem polovodičového výzkumu, vývoje, výroby a přípravy pracovních sil 52,7 miliardy $ včetně 39 miliard na pobídky výrobcům. Kdo se však zapojí, upíše svou tržní duši protitržnímu ďáblu, protože si už nebude moci vybírat své tržní partnery podle svých podnikatelských rozhodnutí, ani stavět své výrobní závody, kde je to tržně výhodné, ale tam, kde to političtí komisaři globální čipové výroby povolí. A Čína je „washingtonským Olympem“ panujícím ze své výhradní vůle nad světem zbavena práv na technologický rozvoj v tomto oboru.
To je asi nejnázornější ukázka bohorovnosti, jakou si lze představit. A když pro to hledáme poučení ve starořecké kultuře, tak ta se na bohorovnost soustřeďovala ve svém dramatu. Všechny jejich tragédie jsou vždy o lidské bohorovnosti, která nemůže skončit jinak než tragédií. A tuto tisíciletími ověřenou moudrost teď tedy zákonitě washingtonští „bohové“ budou muset poznat na vlastní kůži.
Ten zákon se staví nade vše a je v rozporu se zavedenými zákony, pravidly a zvyklosti současných světových trhů, standardních právních systémů prakticky skoro všech zemí, včetně samotného práva USA a prakticky se všemi – i doma - se budou muset jako prosazovatelé dostat do konfliktu.
Dvě hlavní čínské organizace mezinárodního obchodu také okamžitě vyzvaly globální business komunitu, aby se společně postavila za zaštítění mezinárodního trhu před zkázonosnými dopady tohoto „nadpráva“ ničícího všechna normální generace vytvářená pravidla mezinárodního obchodu.
USA se tak snaží získat neférovou tržní výhodu nad celým světem, ač více nad svými největšími konkurenty jako Čína, tak i nad těmi, které ne moc věrohodně prohlašují za spojence. Mela, jaká ve světovém čipovém průmyslu vypukne, má potenciál komplexně rozvrátit globální ekonomickou spolupráci našeho provázaného světa, zejména s vykolejením ekonomického zotavení a inovativního rozvoje polovodičového průmyslu.
Těžko hledat ilustrativnější ukázku porušení zásad nediskriminace Světové obchodní organizace WTO a prakticky všech světových a národních zákonů na ochranu hospodářské soutěže, včetně těch amerických, a i pro vlastní americké podniky to bude více břemeno než výhoda.
Někteří tu právní slátaninu považují za v podstatě „mrtvě narozený“ zákon, který nepůjde „rozdýchat“ do funkčních procesů, neboť vše, co vyžaduje, je nezákonné podle jiných zákonů. Vidí v něm směřování k ještě většímu fiasku, než byl odchod z Afghánistánu. V zákoně zasvěcenci obvykle vidí naprostou naivitu určitého kruhu amerických politiků, kteří jsou úplně mimo v chápání ekonomiky trhů a základních přirozeně za generace vyvinutých tržních pravidel. Asi je na místě české pořekadlo, že si to představují jako Hurvínek obchodní válku.
Zvláštní je i snaha, aby značná část výroby čipů probíhala v USA. USA jsou sice vynikající při vývoji čipů, ale jejich vlastní podniky skoro všechnu výrobu už dávno umisťují mimo USA kvůli drahé pracovní síle a skoro vše se vyrábí jinde. Nyní je tu ale snaha např. výrobu čipů zdražit jejím odstěhováním ze zemí s levnějším dělnictvem, které tak budou zbaveny své konkurenční výhody oproti uměle privilegovaným. A bude se chtít americkým společnostem do toho investovat?
Samozřejmě, že pokud se firma propůjčí k odvracení svých dodavatelských a investičních řetězců od Číny, musí počítat s tím, že ztratí např. i odbyt na gigantickém čínském trhu. Je to odříznutí se od největšího zdroje tržních příležitostí, jaký existuje, jaký jim washingtonští rádoby dirigenti světa s infantilní představou o jeho fungování asi těžko poskytnou.
První dojmy z nejapnosti zákona se projevily v tom, že se začaly okamžitě propadat akcie polovodičových firem, kterým to prý mělo pomoci, i přes situaci, kdy čipů pořád není dostatek a trh s nimi by měl růst.
Zákon bude mít všude včetně USA více odpůrců než příznivců. Pro opozici bude takový zákon krásnou ilustrací nekompetentnosti současné administrativy, a ke každému ustanovení zákona jeho odpůrci snadno najdou ustanovení ostatních zákonů a mezinárodních standardů, které jsou s ním v rozporu. Z tohoto zákona je tedy krásná příležitost pro každého, kdo chce Bidenovu vládu znemožnit.
Také představa, že americké podniky za 50 miliard $ úpisu své tržní duše, se začnou houfně hrnout, aby se začaly zbavovat svých zahraničních výroben a úplně předělávat podnikatelský model, zvlášť když výnosy z těch zahraničních včetně čínských výroben jsou příliš cenné, aby je těch „30 stříbrných“ za podražení svých tržních partnerů v podobě 50 miliard $ nahradilo.
I samotná náklady přemístění výrob jsou takové, že těch 52 miliard by podle odhadu čínských expertů mohlo stačit tak pro jeden až dva americké podniky, ale ne více.
Loni dovezla čipy za asi 440 $, a jak by chtěli takovýto zdroj trvalých příjmů kompenzovat nějakou jednorázovou subvencí?
Samozřejmě, že americké na čínský trh natěšené společnosti znají spoustu mechanismů, jak snadno obejít opatření ČIPOVÉHO zákona, když svoje investice budou provádět zprostředkovaně přes různé fondy aj. A tyto metody, jak ukrýt toky kapitálu před strýčkem Samem, začnou s takovými opatřeními jen kvést a více se rozšiřovat.
Takovéto pokusy o tržní převrat také zákonitě povedou k přetvoření polovodičového průmyslu na „Divoký Západ“ trhů, kde konkurence nabude nevídaných nestandardních forem blízkých metodám konkurenčního boje charakteristickým pro drogové kartely, kdy tyto vypuknou i mezi domácími americkými podniky.
Prostě ukázková bohorovnost naivních „Hurvínků“, jaká může vést jen k nějaké formě tragédie, nebo doufejme jen černé komedie.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze