Každý, kdo sleduje geopolitickou scénu, ví, že pro geopolitické stratégy USA je největší noční můrou zvolna se roztáčející osa eurasijské spolupráce, kdy ve Washingtonu vyvíjí všemožné úsilí, aby tu roztáčející Eurasijskou osu zadřeli. Zřejmě v obavách, že až se naplno roztočí, bude to znamenat, nezvratné nastolení multipolárního světového řádu a přetvoření čím dál úžeji kooperující Eurasie od oceánu k oceánu na nepopiratelné ekonomické těžiště světa, přičemž budou-li se USA proti tomuto směřování historie pokoušet stavět, mohly by se také stát takovým „odlehlým územím“ za vodou, kus „za světem“.

Pokusy o „sypání písku“ do ložisek této osy jsou neustálé. Vlastně i Afghánská válka s jejím rozvratným účinkem na oblast tomu sloužila. Řada pokusů vytvořit ložisko rozvratu a extrémismu s podporou anglosaských zemí ve státech Střední Asie neustále probíhá včetně nedávného pokusu o „barevnou revoluci v Kazachstánu“, to je ale jen špička ledovce. I touha zbavit čínskou autonomní oblast Xinjiang možností rozvoje a prosperity, aby se zvrhla do chaosu plného džihádistů, má asi tuto motivaci. Samozřejmě, že snahy o rozvrácení spolupráce Číny s EU a dalšími evropskými zeměmi, které jsou na denním pořádku, k tomu také patří, a řada pozorovatelů považuje za největší úspěch snah o zadření roztáčení Eurasijské osy „barevnou revoluci“ na Ukrajině, pomocí které se Washington snažil zadřít tuto osu, zejména co se týče zapojení Ruska do ní. Přičemž málokdo zastávající tento názor pochybuje, že vyvolání současné ozbrojené krize je asi největším úspěchem těch, kdo do roztáčení této osy sypou písek.

Jenže právě se chystá událost, kdy Eurasijská osa předvede, jak vitálně se z vůle místních zemí umí vrtět, a jak je přitom odolná k pokusům místní země proti sobě rozeštvávat např., aby se zalíbily USA přidáním se k jimi světu vnucovanému postoji k Ukrajinské krizi, nebo na podstatných věcech společného zájmu nespolupracovaly, kvůli sousedským rozepřím v odlehlých horských regionech jako Čína a Indie. Ač USA zkouší z Ruska dělat vojenského vyvrhele, s nímž nikdo kvůli Ukrajině „nesmí“ na základě americkému výkladu Ukrajinské krize vojensky spolupracovat, tak do Ruska se právě chystají vydat značné vojenské kontingenty z Číny, Indie, Běloruska, Mongolska a Tádžikistánu i dalších zemí, které si nenechávají diktovat rádoby globálním hegemonem. O chystaném cvičení se vyjádřilo čínské ministerstvo obrany tak, že účast v tomto společném cvičení „nemá žádný vztah k současné mezinárodní a regionální situaci.“

Minulý měsíc ho oznámila Moskva, kdy podle dosavadních plánů by mělo probíhat od 30. srpna do 5. září, přičem probíhající dění na Ukrajině tomu nemá nijak vadit. Také to vypadá, že celý seznam účastníků není dosud známý. Nicméně se zdá, že účastníci tohoto cvičení zvaného Vostok (rusky východ) budou obnášet něco k polovině celkové světové populace.

Čína, která v poslední době s Ruskem vede společná vojenská cvičení dost hojně, prostřednictvím ministerstva obrany oznámila, že to bude zase další cvičení v rámci bilaterální dohody o spolupráci s každoročními společnými cvičeními s Ruskem.

„Hlavním cílem je prohloubit praktickou a přátelskou spolupráci mezi armádami účastnických zemí, zvýšit úroveň strategické koordinace mezi účastnícími se stranami, a posílení schopnosti reagovat na různé bezpečnostní hrozby,“ praví se dále v prohlášení čínského ministerstva.

Účastnit se vedle čínských vojsk budou také indičtí vojáci i přes nedávné roztržky a přes americkou snahu přetáhnout Indii do tábora ohrazování Číny a Ruska a izolace od nich se zapojením do konfliktních proamerických aliancí jako QUAD. Bude-li se od obou těchto armád vyžadovat při manévrech přátelská součinnost, není žurnalistům dosud jasné, ale prý nemusí. Tyto rozsáhlé manévry totiž budou probíhat na 13 různých vojenských cvičištích.

Nicméně stejně jako mají Čína a Indie přes nějaké roztržky převážně spoustu společných zájmů, kvůli kterým úzce spolupracují v rámci seskupení zemí BRICS, existuje spousta bezpečnostních rizik, která ohrožují zájmy obou zemí, jako např. bezpečnostní situace v Afghánistánu a kolem něj.

Země oblasti už v minulosti vedly např. společná cvičení i společné vojenské operace, aby oblast zabezpečily před unikáním džihádistů i uprchlíků z Afghánistánu během krachu americké Afghánské války. I řada dalších cvičení byla často zaměřena na ochranu regionu před rozvratnými silami a místními konflikty. Asijské země usilují o vybudování společného bezpečnostního mechanismu, v němž by kolektivně reagovaly na místní nebezpečí. Někteří čínští experti tvrdí, že Ukrajinská krize je důsledek toho, že takový mechanismus chybí v Evropě. Neboť při existenci takového mechanismu by krize nejspíše do ozbrojené formy nepřerostla, a i kdyby, rychle by ji urovnala kolektivní jednání. Přičemž NATO evidentně takovouto funkci nijak neplní.

Čínskou vojenskou spolupráci s Ruskem ani přes americké snahy plné nátlaku neohrožuje ani situace na Ukrajině. A nelze se tomu divit. Čína se k tomuto konfliktu snaží udržet neutrální postoj. Jsou tu ale skutečnosti, že řada analytiků považuje Ukrajinu za stejný americký nástroj k vyvolání konfliktu s Ruskem, jaký by ráda udělala z Tchaj-wanu k zatažení Číny do nějakého zbytečného konfliktu, jako je ten Ukrajinský. Je to tedy spíše jen další důvod k vojenské spolupráci na zachování míru a stability.

A taková cvičení v poslední době vedou obě země sériově. Loni v srpnu proběhlo na severu střední Číny k vojenskému cvičení s účastí 10 000 vojáků. Ruský ministr obrany toto cvičení Sibu/Spolupráce-2021 v čínském Ningxia chválil a těšil se, jak se to bude rozvíjet ještě dále.

V říjnu námořnictva Číny s Ruskem vedla rozsáhlé námořní manévry v Japonském moři. Následně poté se čínsko-ruské hlídky námořních lodí vydaly do Západního Pacifiku, aby zde společně hlídkovaly. O měsíc později dělala Západní média humbuk z pravidelného společného leteckého cvičení čínských a ruských letadel na mořích kolem Jižní Korey.

Bylo to dost krátce před zahájením Zvláštní ruské operace na Ukrajině z 24. února, kdy Peking s Moskvou oznámily partnerství bez hranic. Nicméně Čína se do samotné operace jakkoliv nezapojuje, jen se konflikt snaží urovnat, a ani pro ruské operace neposkytuje žádné dodávky, což by ale u zbrojně soběstačného Ruska s rozsáhlým arzenálem nemělo nijak překvapovat.

Východoruský vojenský okruh, v němž společná mezinárodní cvičení proběhnou, pokrývá část Sibiře a jeho ústředí ve městě Chabarovsk leží poblíž čínských hranic. I jiná mezinárodní cvičení s účastí asijských zemí spolu s Čínou a Ruskem většinou neprobíhají moc daleko od Číny. Oblíbeným místem takových manévrů je např. Kazachstán.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze