Autor: Bradley Blankenship je americký novinář v Praze, politický analytik a reportér na volné noze.

Olaf Scholz během své první návštěvy hlavního města České republiky Prahy jako německý kancléř vyzval k rozšíření EU a společnému evropskému řešení probíhající energetické krize. Kromě toho, což je pro budoucí expanzi bloku možná nejdůležitější, řekl, že EU by měla ukončit jednomyslné hlasování o důležitých věcech a přijmout většinové pravidlo.

„Kdy, když ne teď, vytvoříme suverénní Evropu, která se dokáže udržet v multipolárním světě? A kdo, když ne my, bude chránit a bránit evropské hodnoty? Evropa je naše budoucnost. A tato budoucnost je v našich rukou,“ řekl Scholz na Karlově univerzitě v Praze.

Z této návštěvy a Scholzových komentářů lze vyvodit mnoho, ale jedna věc, která vyčnívá, je jeho uznání, že svět je skutečně multipolární, což s sebou nese implikaci, že jeden z nejvýznamnějších evropských vůdců uznává konec unipolární hegemonie USA. To má hluboké důsledky pro směřování globální geopolitiky – a místo Evropy v této realitě se zdá být otevřené.

Evropa stále čelí výzvě stát se výrazným geopolitickým aktérem a zároveň tomu, že hraje druhé housle zahraničněpolitickým zájmům Washingtonu. Tyto dvě věci jsou zásadně neslučitelné, protože takzvané ideály se střetávají s ekonomickou realitou. Nabízí se samozřejmě také otázka, zda může být nefederální EU vůbec významným politickým aktérem.

Snad neexistuje lepší ukázka tohoto střetu než probíhající energetická krize, která je rozdmýchávána sankcemi EU vůči Rusku kvůli pokračujícímu konfliktu na Ukrajině. Někteří kritici podle mého názoru oprávněně poukazují na to, že EU si pouze ubližuje tím, že se řídí linií USA vůči Ukrajině, např. zavedením sankcí proti Rusku, které poškozují ekonomiku EU.

Německá ekonomika, stejně jako ekonomiky jeho sousedů, jako je Česká republika, jsou obzvláště zranitelné ohledně přerušení dodávek levného ruského plynu. Německo a jeho sousedé mají model růstu založený na využívání této levné dodávky energie k pohonu jejich výroby, což znamená, že vyšší ceny energie by mohly poškodit jejich konkurenceschopnost.

Někteří, jako Scholz a český premiér Petr Fiala, zjevně věří, že EU dokáže vyvinout řešení tohoto problému, které nezahrnuje Rusko. Zdá se, že počet politických skupin a jednotlivců v EU, kteří si uvědomují pošetilost přístupu ke konfliktu, který ignoruje Rusko, roste každým dnem, ne-li hodinou. Pokud jde o to, jak může EU vyvinout společné řešení do příští zimy, kdy se očekává, že skutečné škody zasáhnou EU v případě úplného zastavení dodávek ruského plynu, zůstává nejasné.

Rozšíření EU spojené s většinovým hlasováním o klíčových otázkách s sebou nese vážné výzvy pro rozvoj EU jako geopolitického hráče. Za prvé, stávající protievropská hnutí budou posílena rostoucím pocitem, že jejich národní zájmy nebudou vyslyšeny, pokud už nebude zapotřebí jednomyslnosti. Vzhledem k tomu, že EU není federálním systémem, existuje riziko, že celý evropský projekt bude zcela ohrožen, pokud se více států rozhodne odejít.

Rozšíření EU a zavedení většinového hlasovacího systému by také mohlo vést k tomu, že země, jejichž zájmy jsou nyní zastoupeny, se v budoucnu ocitnou v menšině. To by mohlo narušit rovnováhu sil a potenciálně obrátit EU směrem, na který není připravena, jak už poznamenalo mnoho kritiků. Jistě, státy EU jsou kolektivně třetí největší ekonomikou podle nominálního HDP na světě. Evropa je geopoliticky, kulturně a ekonomicky nesmírně důležitou oblastí. Ale nesčetné množství výzev, kterým blok čelí, jak vnějších, tak vnitřních, vyvolává vážné otázky o místě Evropy v multipolárním světě. （Kl）