Autor: Bradley Blankenship je americký novinář v Praze, politický analytik a reportér na volné noze.
Rušné pražské Václavské náměstí, které je v tomto ročním období obvykle zaplaveno turisty, bylo místo toho v posledních dnech plné asi 70.000 demonstrantů. Tito lidé požadovali demisi vlády v čele s premiérem Petrem Fialou z Občanské demokratické strany (ODS) kvůli její pokračující vojenské pomoci Ukrajině a špatnému zvládání probíhající energetické krize.
Jak se dalo očekávat, řada významných českých komentátorů, a dokonce i premiér Fiala na tyto stížnosti zareagovali tím, že demonstranty označili za proruské. Někteří vyvolávali typické antikomunistické nálady, které tak často v této části roku kazí politický diskurz odvoláváním se na bývalý Sovětský svaz a jeho potlačování občanských svobod Čechů ve 20. století.
Z mého pohledu jsem byl docela šokován, když jsem viděl tento protest, protože se objevil tak spontánně. Protesty nejsou v Praze novinkou. Za posledních několik let jsme byli svědky masivních desetitisícových protestů kvůli vládním korupčním skandálům, které mimochodem nezmizely po sesazení poslední české vlády a dosazení nové protikorupční vlády v čele s ODS. Ale tak velké shromáždění vysloveně protizápadních demonstrantů se zatím nekonalo.
Demonstranti byli silně v opozici vůči Evropské unii jako instituci a také vůči Severoatlantické alianci (NATO). Obojí bylo klíčové pro integraci České republiky na Západ od sametové revoluce v roce 1989 a krátce po rozpadu Sovětského svazu. Poté, co jsem viděl tolik organizovaných lidí proti těmto klíčovým pilířům toho, co to znamená být „západní“, věřím, že to, po čem většina Čechů hluboce touží, je upřímně šokující.
Neznamená to však, jak naznačuje Fiala a další, že tito lidé jsou nutně proruští nebo dokonce sjednocení nějakou ideologií. Většina spadá pod tři prapory: středolevou populistickou stranu ANO, krajně pravicovou stranu Svoboda a přímá demokracie (SPD) a krajně levicovou Komunistickou stranu Čech a Moravy, která v současnosti není zastoupena v parlamentu.
Vzhledem k výraznému nárůstu inflace v zemi (17,5 procenta k červenci) a zejména neúnosným nákladům na energie není těžké pochopit, proč lidé nejsou spokojeni s tím, jak se věci vyvíjejí.
Fialova vláda nedávno implementovala zhruba sedmimiliardový balíček na pomoc domácnostem postiženým cenami energií, které jsou údajně čtvrté nejvyšší svého druhu v Evropě v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). Stejně tak, protože Česká republika nyní předsedá Evropské radě, jeho vláda svolala mimořádné zasedání energetické rady EU, aby se pokusila vyvinout evropské řešení tohoto nepořádku.
Nic z toho však pravděpodobně nevyrovná zátěž přenesenou na běžné lidi – a oni to vědí. S oznámením Moskvy z 5. září, že zastaví tok plynu do Evropy, dokud nebudou zrušeny všechny sankce, Rusko fakticky utáhlo šroub, což povede k opětovnému zvednutí cen energií. Euro v reakci na to okamžitě kleslo na nové dvacetileté minimum. Odboroví předáci v České republice téhož dne oznámili, že 8. října budou demonstrovat na Václavském náměstí ze stejných důvodů, které přilákaly sobotní dav.
Skutečně jediným řešením v tomto bodě musí být rozumné vyjednávání s Ruskem, které může být usnadněno tím, že západní země odmítnou nadále podporovat Ukrajinu vojenskou pomocí.
České ministerstvo financí provedlo hypotetickou analýzu, aby zjistilo, jaký dopad na zemi bude mít odtržení od ruského plynu, a výsledky nebyly až tak překvapivé. Podle této předpovědi by těžké škody začaly příští zimu, kdy by HDP mohlo zaznamenat pokles až o 2,9 procenta a poté o 1,6 procenta v roce 2024. To by bylo klasifikováno jako recese, uměle vyvolaná západní linií zahraniční politiky, v doprovodu s nezaměstnaností a bídou.
Vzhledem k tomu, co se již v Praze odehrálo, je šance, že Češi přečkají tuto bouři, jíž se lze vyhnout, pro „mezinárodní pořádek založený na pravidlech“ nebo fantazijní sny liberálních idealistů, v podstatě nulová. A organizování pro svůj vlastní základní zájem z člověka nedělá zrádce svého národa nebo loutku Kremlu. Prostě dělá člověka lidskou bytostí. Umělým prodlužováním konfliktu na Ukrajině jsou nakonec ohroženy životy lidí – a česká vláda, EU a NATO by si na to měly dobře vzpomenout. (Kl)